DM 23 – Evelina

Veni, vidi, vici. Doplněno v bonusovém kole. „Jednoho dne se stanu vládcem světa,“ povídá malé pískle s rezavými culíčky svým sourozencům.„Jo, a já zas prezidentem Microsoftu,“ zívne starší bratr a znuděně si prohrábne vlasy.Postarší děvče se světlými lokny zakoulí očima a uchechtne si: „Tak já budu královnou času. Budu cestovat časem do budoucnosti a zpět.“„To určitě!“ opáčí se dívenka s culíčky a v tu chvíli se strhne dětská hádka. *** O dvacet let později. „Jsi génius, Edwine,“ prohlásila ohromeně jeho sestra Genevieve a se zaujetím si prohlížela stroj časuj. „S tímhle ovládneme svět,“ pousmála se Brianna.„…a navštívíme budoucnost,“ jásal se svými sestrami...

DM 27 – Caitlin

Andělé všedního dne. Doplněno v bonusovém kole. Seděla v trávě a pozorovala malého človíčka, jak poletuje všude kolem a radostně výská. Její pětiletý chlapeček se právě snažil chytnout barevného motýlka. Ten jakoby tušil jeho cíl, se k němu jen trochu přiblížil, ale bravurně unikl dětské ručičce, která se po něm natahovala.„Mami, mami, podívej!“ křičelo dítko a ukázalo na motýla.Usmála se. „Vidím ho, je krásný.“„Já chci taky umět létat!“ zakabonil se klučík a rozběhl se k mamince.Ta se jen smála. „Ty jsi můj malý andílek,“ zašeptala mu do ouška. Kdyby tak každý den byl krásný jako tenhle. Pozorovala svého syna a měla důvod...

DM 40 – Linn

Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Budík se rozdrnčel cinkavým zvukem a Mary se vyhrabala z postele. Když si uvědomila, jaký je den, honem se oblékla a kradla se tiše po schodech. Bylo časně ráno, ne víc než pět. Když se bez většího pozdvižení dostala až k domovním dveřím, zalovila v kapse bundy a vytáhla klíč, kterým dveře odemkla. S úlevou vylezla na čerstvý vzduch, dala se do běhu a utíkala na její tajné místečko. Každou sobotu, v pět hodin ráno… kdyby tam nešla, bála se, že by se stalo něco nekalého. To místo jí dodávalo falešný pocit bezpečí. S úsměvem se doštrachala až ke stromu.

DM 37 – Alisma

Růžové brýle. Doplněno v bonusovém kole. Nosím růžové brýle a nestydím se za to.Mám je lehce přiložené k očím, ale nemusím se bát, že by spadly. Jsou moje, mnou vytvořené a trvalé.Lidé se diví, proč jsem tak naivní. Že se to v dnešním světě nehodí. Člověk by prý neměl být optimistický a hodný. Já ale věřím v opak, když si člověk stojí za svým, většinou dojde k cíli. Proč by to tedy nemělo být i v mém případě?Proto se na všechny jen pěkně usmívám a oni, i když mě možná za rohem pomlouvají, za mnou stejně chodí a na oplátku se usmívají také…

DM 42 – Yasmin

Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Autorka: Yasmin Mia Madisson Kdyby venku tak nepršelo, byl by to docela pěkný večer. Konečně by se trošičku ochladilo, že by se dalo sednout na balkón s šálkem ledového čaje nebo vychlazené limonády. Sledovala bych s nadšením letní soumrak a honičky nezbedných vlaštovek. Místo toho jsem opřená o okenní parapet a koukám na dešťové kapky, jak máčí hlínu na zahradě. Chvílemi spočinu očima na obrazovce počítače. Už? Ještě ne. Ach jo… Asi to vzdám, vypnu ten krám a půjdu si číst. Ale cosi mi našeptává, abych ještě vydržela. Najednou se něco změní. Už je to tady! Konečně přišel dopis o přijetí. Začíná nádherné...

DM 26 – Cerridwen

A babičko? Proč máš tak velké oči? Doplněno v bonusovém kole. „Babičko, proč máš tak velké oči?“ A pak tma. Probudila se a lapala po dechu. Tak jako každou noc. Věděla moc dobře, že to nemůže nechat dojít až do konce, bála se toho, že by ji vlk opravdu snědl. Na svých deset let v sobě měla strachu až až. Odmalička jí říkali, že vypadá jak Karkulka – a to jenom proto, že měla rudé vlasy. Ani nepotřebovala žádný čepec. Rodiče jí slibovali, že pokud bude zlobit, určitě ji sežere vlk. A ona zlobila, samozřejmě, neuklízela hračky, nosila špatné známky. Muselo to být zlé – jinak by se jí ty sny přeci nezdály!