DM 40 – Cerridwen
Tajná závislost Doplněno v bonusovém kole. Žila z malých pilulek, které do sebe házela ve velkém a nedokázala bez nich být. Každé ráno, každé poledne, každou noc. Prášky, prášky, prášky. Nikde to neříkala ani neukazovala – bála se, že by ji odsoudili. Lidé byli vždycky zlí a krutí. Navíc by jí beztak nevěřili, že je potřebuje. Určitě by jí je vzali! Ona by pak zemřela a co pak? Schovávala se a polykala. Víc a víc. Nic jiného nezbývalo. Nikdo o tom nevěděl a tak, když jednou spadla, omdlela a upadla, nic neudělali. Nevěděli, že si nestihla vzít jeden hloupý prášek – a pak další… A dál nebylo...
DM 22 – Janel
Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. Doplněno v bonusovém kole. Když byla maličká, vždycky nesnášela ty velké zdobené bonboniéry. Však je znáte – spoustu okének, v každém sedí v bílém papírovém košíčku jeden bonbon. Každý je jiný a všechny na vás mrkají a snaží se tvářit co nejlákavěji. Každý tyhle bonboniéry miluje – ona je nesnášela. Když jí totiž pod nos strčili tu obrovskou krabici, nasadili úsměv a pronesli „vyber si,“ nikdy se nemohla rozhodnout. Co když si vybere tenhle a nakonec jí nebude vůbec chutnat? A když teď seděla nad přihláškami na školy a těkala očima od jedné k druhé, připadala si opět jako malá holčička, které nabízejí čokoládové...
DM 30 – Siny
Toujour pur Doplněno v bonusovém kole. ,,Já?“ Nasadila Jana svůj nejpřekvapenější výraz. ,,Pane řediteli, já to opravdu nebyla! Proč bych na tu zeď vlastně měla čmárat?“ ,,Nevěřte jí! Já jsem ji viděla!“ ,,Jak to můžeš takhle lhát! Kdo tě k tomu navedl?! Vždyť jsi byla moje nejlepší kamarádka!“ rozkřikla se Jana. ,, Vždyť…já…“ začala vzlykat a pan ředitel ji samozřejmě gentlemansky utišoval. ,,Amari! Takové křivé obvinění! Radši mlčte a běžte pryč!“ Janu samozřejmě vyvedl před školu, vysvětlil jí, že si vůbec nemusí dělat starosti, že si je vědom, že Amari ji jen chtěla pomluvit…. A tak sotvaže za ředitelem zaklaply dveře, Jana se rozesmála z plných...
DM 25 – Evelina
Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. „Nikdy se už ale nemůžeš vrátit zpátky do své doby, děvenko. Vážně to tak chceš, Marianne?“ Elegantní dáma pomalu popotáhla z cigarety. Stála zády k mladé ženě, která se tvářila velmi odhodlaně. Marianne se zhluboka nadechla a vyřkla svůj souhlas: „Ano, madam. Chci. Narodila jsem se pro jinou dobu. Pro budoucnost.“ Postarší dáma vydechla kouř a pobaveně se zasmála. Nakonec se k ní otočila čelem a sjela Marianne pobaveným pohledem. „Jsi naivní, dítě. To samé jsem si ve tvém věku myslela též. Nu, dobrá. Je to tvé poslední slovo? Jsi si jistá?“ „Ano. Už se nikdy nevrátím domů,“ odvětvila...
DM 25 – Alisma
Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. Už víš, jak jsi byla pošetilá? Nemusíš odpovídat, já tu odpověď znám. Myslela sis, že jsi lepší. Chodila jsi do luxusních škol a říkala, že bys nikdy nechodila do obyčejných. Když jsi chodila na plesy, každé šaty sis oblékala jednou a říkalas, že by sis nikdy žádné neoblékla dvakrát. A těch mladíků co jsi měla, střídalas je jednoho po druhém a s ošklivým úsměvem na rtech říkala: „Už nikdy tě nechci vidět.“ Byl jsem jeden z nich, to přiznávám. Ale víš, jak je to teď? Ty jsi chudá, já bohatý, ty prosíš a já tě odmítám. Nikdy neříkej nikdy,...
DM 35 – Caitlin
V zajetí múzy. Doplněno v bonusovém kole. Básník seděl pod oknem, kudy do místnosti zářil svit luny. Vedle něj byla na stolku malá svíčka, jejíž plamínek se jemně třepotal. Muž psal a škrtal. Pořád to nebylo ono. Zmuchlal papír do kuličky a začal nanovo. Inspirace nepřicházela. Tu najednou mu něco dýchlo na krk. Cítil, jak se mu teplý vzduch otírá o zátylek; vyvolalo to v jeho těle třes. Přec to nemohl být vítr, vždyť bylo zavřené okno.Vzduch v místnosti byl jiný, hutnější. V tu ránu ho napadl božský verš. Honem ho seškrábal na papír a na tváři se mu vytvořil úsměv. Díky ti, Múzo! zvolal v myšlenkách.