Tma
Slečna Mira si pro čtenáře připravila krátký příběh nořící se do mysli padající duše člověka, který je mrtvý a čeká na své znovuzrození. Nebo je to snad jen sen? -*- Tma – tma tak hustá, že jsem si byl jist, že mě pohltí, pokud jí brzy neuhnu. Jaký by to ale mělo smysl? Všechno bylo pryč. Jakýsi zvířecí instinkt ve mně ale vzbuzoval strach. Strach tak strašný a neovladatelný, že jsem ustoupit musel. Instinkt, který mě k tomuto donutil ale netušil, že za mnou už nic není. Mé bosé a zaprášené nohy poseté odřeninami a záděrami se s očekávanou kamennou podlahou nesetkaly. Místo toho mi kolem uší prosvištěl ledový vzduch, jako by se se mnou loučil a pak… Padal jsem. Nevím, jak dlouho. Nevím ani kam. Jedinou konstantou tohoto zvláštního přespříliš dlouhého pádu byla...
Co je zcela zřejmé
Některé věci nám mohou připadat naprosto jasné, i když pravda je ve skutečnosti úplně jiná. A jednoduchý omyl může mít dost vážné důsledky. -*- Den, kdy skončila moje spolupráce s M. a P. začal tak obyčejně, jak to jen šlo. Ráno jsem se pustila do vyvolání snímků z víkendu, abych je mohla odpoledne odevzdat. M. a P. měli zrovna rušné období – ona zrovna propagovala válečný film s oscarovými ambicemi, on zase poslední sérii mezinárodně ceněného seriálu z prostředí mafie. O fotografie z jejich společného soukromí byl enormní zájem a já jsem měla to štěstí být exkluzivní fotografkou tohoto hvězdného páru. Brali mě s sebou na dovolenou, na natáčení i předávání cen. Občas jsme s P. žertovali o tom, že jsem jako jejich mazlíček, jen s fotoaparátem....
Nestvůry
Autor: Anonymní Příběh je o muži, který žil spokojený život. Jednou ale přišly nestvůry a odvedly ho. Onen muž později zjistí tajemství o těchto nestvůrách. Příběh je v Ichformě. Na jedné planetce, jejíž jméno si nepamatuji úplně přesně, bydlela jedna milá dívka. Onu dívku si pamatuji, protože jsem s ní na té planetce bydlel. Její překrásné vlasy, jež měly barvu zapadajícího slunce, mě každé ráno šimraly na obličeji. Její spanilá tvář se na mě vždy usmívala. Bylo to kouzelné, ale co se mohlo pokazit, pokazilo se. Navštívili nás Oni. Nikdo neví, kdo jsou, ale všichni ví, co dělají – navštěvují obydlená místa, vše, co mohou, zničí a vždy si někoho odvedou s sebou. Bál jsem se o ni, tak moc jsem se o ni bál. Chtěli si vzít ji, ale já je nenechal. Bránil jsem ji...
Hvězdy
Autor: Denisa Dragonová Laura byla malá holčička. Moc malá. Dokonce ještě menší než ostatní holčičky. A přesto se cítila býti mnohem větší než všichni ostatní. Nikoli výškově nebo šířkově, ona se cítila obrovská úplně jinak. Jen si myslela, že je moc na očích, že je na ni zkrátka moc vidět. Měla pocit, že se nemůže za nic a za nikoho na světě schovat. K tomu všemu jí připadalo, že všichni existují jenom pro ni. Připadalo jí, že jsou tu všichni jen pro ni a zároveň proti ní. Vše se dá shrnout tím, že byla duševně nepatřičně veliká. Ale tomu všemu najednou měla býti učiněna přítrž. Ten večer. Ten večer, který se zdál býti tím vůbec nejvšednějším ze všech všedních večerů, které zažila. Lehnout si šla s tím, že den už skončil. S tím, že něco výjimečného už nemá nárok...
Někde uprostřed
Nervózně poklepávám tužkou do papíru s deskami. Každá skupinka je jiná. Nikdy se nemohu připravit. Nevím dopředu, koho dostanu tentokrát. Jenom občas se dozvíme o sólokaprovi. Pamatuji si, jak jsme tahali sirky, kdo dostane Elvise… Rozhlédnu se kolem. Osm prázdných židlí a nikde ani živáčka. Uchechtnu se. Co by tu taky dělali… „Připrav se, máš je tam za pár,“ ozve se hlas Velkého šéfa někde seshora. Vzhlédnu do bílé nicoty, přikývnu a zaujmu postoj uprostřed kolečka z židlí. Právě včas. Proud bílého světla zasáhne jednu z nich jako blesk. Zahřmí se a zvedne se hvězdný prach, který mě donutí si krátce odkašlat. Sloup světla se pomalu zformuje do podoby mladé ženy. Je půvabná už od pohledu, ale tady je každý krásnější. Jen tady je doopravdy...
Nemocnice
V naší nemocnici platí taková pověra, že první rok by v nově otevřené nemocnici neměli umírat lidé. Umírající by měli být převezeni do jiné, déle fungující nemocnice. U nás se tím lidé pokoušeli řídit, přesto se jim to vždy nepodařilo, a ač se snažili sebevíce, pár duší jim proklouzlo mezi prsty hned v prvním roce fungování… Navodilo to pověrčivou náladu, a právě proto se tu kvalitní personál moc nedržel. Do naší nemocnice se obecně chodí více méně umřít. Tuto nízkou úroveň zdravotnictví se ovšem před nedávnem rozhodla jedna mladinká doktorka změnit. Jmenuje se Dorota, přesněji tedy Dorota Hutterová, což i ve chvíli, kdy ji rodiče pojmenovávali, bylo staromódní jméno, díky kterému vždy vzbuzovala nechtěnou pozornost. Spolu s ní nastoupila do práce i nová...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
