Jak se pan Mluk chtěl oženit
Napínavý příběh pohádkového stvořeníčka, které se snaží získat srdce té, pro kterou mu srdce plane. Na jeho cestě za štěstím ho však čeká nejedna překážka. * Pan Alfred Mluk vykoukl za slunečními paprsky, které pronikaly mřížemi městské stoky. Jeho otec, pan Jofrin Mluk, zemřel předčasně ve dvou stech jedna letech. Tedy alespoň pro rod Stokelníků, dožívajících se minimálně čtyř století, to byla událost velmi nečekaná. Tento druh žil již několik staletí ve stokách. Nejmoudřejší stařešinové se dožívali až čtyř set padesáti let a dosahovali zpravidla asi pěti centimetrů výšky. Tehdy, za vlahého letního večera, když šenkýřka z hostince U Zkřížené šavle, stojícího na náměstí, vyprázdnila vědro po okraj plné bublinkové vody, ocitl se ve své stoce i Alfredův otec....
Druhé okénko: Jak vrbu přešla závist
První adventní neděle si zaslouží příběh, a ne jen tak ledajaký. Chce to příběh úsměvný i hluboký, pohádkový a přece skutečný. Jeden takový by tu byl. Adventní povídka o vrbě z pera Jamese Watfara je právě takovým příběhem. Pusťte se do čtení… * Podzimní vítr rozfoukal poslední barevné listí a pomalu ale jistě zeslábnul. Nebe se začalo čím dál častěji schovávat za bílé mraky a netrvalo dlouho, než pocukrovalo kraj prvním sněhem. Všichni tu studenou nadílku, třpytivou a okouzlující, pozorovali se zatajeným dechem a slzou dojetí na víčku, jen vrba ne. Jen jedna vrba na kraji jezera, která se rozhodla, že nebude mít ráda Vánoce. A první sníh, to je jasné znamení, že se zase jednou Vánoce blíží. Celé roky slýchala vrba, od těch, co si pod ní tu a tam o všem...
Čtyři draci
Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kdysi dávno, když byl čas ještě mladý a vzduch byl čistý jako křišťál, se nebe táhlo přes celý svět. Tenkrát bylo na zemi jen velké Východní moře. A draci. Draci, kteří se vzájemně honili vzduchem. Čím víc byl vzduch čistý, tím lépe se jim létalo. Nejvýznamnější byli čtyři. Červený drak, který miloval a ochraňoval vodu. Žlutý drak zase miloval zemi. Perleťový drak, kterému z plic stoupal silný proud kouře. Černý drak, který létal hbitě jako kolibřík, se staral o vzduch. Všichni čtyři žili ve vzájemné harmonii a skvěle se doplňovali. Bohužel to netrvalo věčně. Všichni se pohádali o tom, kdo zranil dračí mládě. Byl to zlý císař a neměl rád černého draka. Proto on mladě poranil a stopy narafičil na něj. Ostatní...
O studánce zapomnění
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. V krčmě U Brouka se scházeli pocestní z celého kraje. Jednoho večera se zastavil za partou přátel i Verbarix. Potulný kejklíř a příležitostný kouzelník. Rád prozkoumává tajemná místa, vlastně je tím skoro posedlý. No a nedávno narazil na opravdu hrozivé místo. Vlastně tam nebylo vůbec nic. Jen taková strašlivá prázdnota. A od té doby nemůže v noci dobře spát, jeho sny jsou děsivě prázdné. Budí se celý vyděšený. Kamarádi se mu snažili pomoci, ale nikdo na nic nemohl přijít. Krčmář je chvíli poslouchal a pak si vzpomněl, že zrovna nedávno mu někdo vyprávěl o studánce zapomnění. Je prý kdesi v hlubokém lese poblíž Lungsodu. Bohužel přes les nevede žádná stezka, ale dá se jít v noci směrem k hvězdě Putýnce. Vzácnou...
Vodní zahrady
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Slunce nemilosrdně spalovalo vyprahlou zemi. Každý, kdo mohl, hledal nějaké stinné místečko, kam se schovat. Král pozoroval klidnou atmosféru z okna svého paláce. Byl zamyšlený. Blížily se narozeniny jeho milované manželky a on přemýšlel, jakým darem by ji nejvíce potěšil. Musí to být něco výjimečného, neobvyklého. Co by to však mělo být? Jeho žena byla skromná, nelibovala si v nových špercích či drahých látkách. Milovala stromy a rostliny a květinové zahrady. Kéž by jí tak mohl dát darem celé lány květin, které by nikdy neuvadly. Na to by však byla potřeba voda. Obrovské množství vody. A to nebylo snadné. Nejbližší řeka byla vzdálená několik mil. Vody v ní byl dostatek, jak však vodu zadržet, zkrotit? Bylo to...
Jak se setkala Jezérka s Kanélií
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu. Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
