Na křídlech strachu
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * „Dave?“ špitla Nicol, šimrajíc ho svými dlouhými kaštanovými vlasy na hrudi. Prstem mu kreslila na svaly různé obrázky, které ji napadly. Právě dokončila poslední kresbičku. Pousmála se, byl to symbol pro muže. Pro toho nejlepšího muže na světě. „Mhm?“ zabručel, ale neotevíral oči. Nicol sledovala linii jeho nahého svalnatého těla, stále se toho pohledu nedokázala nabažit. „Dostala jsem chuť na zmrzlinu…“ Dave otevřel oči a vrhl na ni nevěřícný pohled. „Zmrzlinový pohár jsi měla ráno a po obědě, začínám si myslet, že jsi živa jen z té zmrzlé smetany,“ zasmál se, objal ji a políbil na čelo....
Skeptik a Halloween aneb Strašlivý upírův konec
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * „Co blázníš?“ zeptal se mě Tomáš, když na mé hlavě uviděl pirátský klobouk, na kterém zářila fosforová lebka a zkřížené hnáty. Sám si přes sebe přetáhl prostěradlo, ve kterém udělal otvory pro oči. „Tohle chceš mít na sobě při halloweenské koledě? Nejdeme na maškarní ples, chlape. Halloween je o strašidlech, prohánějí se tu kolem nás pekelné zrůdy a duchové zemřelých, ne piráti.“ „Náhodou z pirátů šel větší strach než z těch tvých pekelných příšer. A víš proč? Protože byli skuteční. Kdo by se bál nějakých výmyslů. Duchové, jasně. Bububu. Celý ten Halloween je na hlavu. Slouží jen k tomu, aby z nás obchodníci vyrazili peníze.“...
Černá sanitka, duhový balon
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Píše se v ní něco o tom, že i v kouzelnickém světě vznikají moderní legendy a že na každém šprochu pravdy trochu. * „Víš, co jsem se dozvěděl ve studiu mudlů?“ přiběhl za Johnem do parku nadšeně George. „Že mudlové mají své současné legendy. Říká se jim černá sanitka, podle jedné z nich. Prý městem v noci jezdí černá sanitka, která unáší děti a mladé lidi. Jejich tělesné orgány pak prodává boháčům k transplantaci.“„To přece máme taky. Copak jsi neslyšel o muži z duhového balonu?“„Ale to je přece pravda!“„Troubo.“ Podle Denního věštce, který citoval ministra kouzel, zasáhla kouzelnické děti nová móda: útěky z domova a mudlovský způsob...
Hrůza z jezera mlhy
Jedné deštivé noci se před dveřmi jeho kanceláře objevila vyděšená dívka, zoufale popisující hrůzy, které se dějí v jejím domově. Jeho povinností jakožto detektiva bylo i tento zdánlivě smyšlený případ vyřešit a dívce pomoci. A tak se vypravil na ostrov, ze kterého ona musela uprchnout... * Už to byl týden od setkání s onou dívkou – připadala mu jako šílená, když mu oné deštivé noci zmateně líčila, co se stalo. Nedokázala formulovat celistvou větu a nekontrolovatelně se třásla. Snad by ji doprovodil do domu pro duševně choré, avšak povinnost týkající se jeho zaměstnání mu to nedovolila. Teď stoupal příkrou pěšinou mezi útesy na malém ostrůvku, vzdáleném asi hodinu plavby od známých a přátelských břehů Anglie. Z vršku skal...
Čaj pro mistra
Po nějaké době se otevírá rubrika Z křídel můr a přináší povídku z Literárního semináře, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. Tentokrát z pera Xaviera Simonnse o několika šálcích čaje… * Vystupoval pomalu. Schod za schodem. V půlce ho přepadl kašel. Otřel si ústa a vstoupil do pokoje. Ztěžka dosedl do křesla, opřel se a zavřel oči. Nehodlal spát. Potřeboval jen na chvilku vyčistit mysl. Probralo ho tlumené klapnutí dveří. „Dobrý večer, mistře,“ pozdravila Marie a na stolek vyskládala tři hrnky. „My někoho čekáme?“ Hospodyně se zarazila. „Vy jste někoho pozval?“ Zmateně k ní zvedl oči. „Já ne, ale nač tři hrnky?“ „To je pro vás.“ „Všechny tři?“ Přikývla a usmála se. „Tohle je váš večerní, tady na spaní a tady na kašel,“ podívala se na něj málem káravě....
Prázdnota
Kam vede zoufalství ze ztráty milovaného člověka? * Nezůstalo po ní nic. Jen její vůně a dopis na rozloučenou. Spíše než na rozloučenou to byl dopis plný výčitek a pohrdlivého výsměchu. Držel jsem ho v rukou a myšlenky se mi rozbíhaly. Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem snad řekl něco, co jsem neměl? Nevěděl jsem. V hrudi mi narůstal tupý, pálivý pocit, jaký jsem ještě nikdy nezažil. Jako vzduchová koule, která neustále roste a naplňuje každou částečku mého těla prázdnotou. Nevím, jak dlouho jsem tam seděl a zíral na dopis. Neplakal jsem, muži přece nepláčou, ale ten divný pocit ve mně neustále rostl, až vyplňoval celý vesmír. A v tom prázdnu se něco zrodilo. Nevěděl jsem, co to je. Bylo to temné a naplněné beznadějí věků. Chytl jsem se za hruď. Z místa, kde je...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
