Vyznání
Má nejdražší!Neumíš si ani představit, jako moc se mi tobě stýskalo. Po tvých nebesky modrých očích, kaštanově hnědých vlasech, které ti v půvabných loknách splývají až po lopatky, a po tvém úsměvu. Úsměvu, který máš na rtech vždy, když tě vidím. I kdyby na mě všichni byli rozzlobení a nikdo mi nedopřál vlídného slova, ty tady se svým jemným a uklidňujícím úsměvem budeš pořád. Má lásko! Nikdy neodkládáš tu starou knížku. Snad jsou to básně, které do ní vepsala ruka neznámého autora, které tě činí tak šťastnou. Básně o věčné lásce, milujícím objetí, sladkém polibku. O tiše šumícím lese, o zelené louce poseté drobnými barevnými kvítky pampelišek, pomněnek a jetele, o klidné hladině jezera. O ptácích, volně poletujících nad krajinou a zpívajících své písně; o hrdých...
Pražská kočka
Nechte se pozvat a vykročte s námi na procházku nočním městem… * Noční Praha má, stejně jako mince, dvě strany, a snad jen toulavá kočka, která svýma vševědoucíma zelenkavýma očima pozoruje dění pod sebou z ikonické střechy Národního muzea, by o nich mohla vyprávět nezaujatě. Jedna ze stran, ta, kterou právě teď pozorují zvědavé kočičí oči, je plná barev, hluku a zábavy. Kroky lidí splývají s rytmem všudypřítomné hudby, jejich hlasy se ztrácí v záplavě slov v mnoha cizokrajných jazycích. Hvězdy na nebi, které tak dlouho provázely chodce na jejich nočních procházkách, musely již dávno ustoupit silné záři pouličního osvětlení; jasné světlo výloh strhává zraky procházejících od zdobných štítů domů, mohutné budovy Národního...
Porouchář
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Ukazuje, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné a co se jeví nesmyslné, může mít sice možná těžko postižitelný, ale přece jen smysl. Nebo si to aspoň můžeme myslet. * Byla hluboká noc. Město spalo, jen osamělá tramvaj zacinkala. Projela kolem divadelní budovy, aniž zpomalila. Řidič správně vytušil, že na této zastávce nikdo nastupovat nebude. Ke správnému závěru ovšem dospěl na základě nesprávných předpokladů. Domníval se, že když představení skončilo před třemi hodinami, budou již doma ve svých postelích nejen diváci, ale také herci, osvětlovači, maskéři, technici, ba i režisér. Velmi by ho udivilo, kdyby zastavil, vystoupil – třeba, aby si ulevil –, podíval se skrz prosklenou...
Krásný Nový Svět
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Tento příběh se odehrává v dobách minulých, kdy svět patřil mužům. Svět byl rozdělený do zemí, kdy v každé vládl král a pod jeho mocí se na svých venkovských sídlech, hradech a zámcích, skláněla šlechta. Doba to byla temná, ale co čekat od roku 1642, navíc na podzim, kdy plískanice hrozily, že prorazí skrze špatně utěsněná okna a sfouknou veškeré svíčky ve svícnech, pokud v nich tedy nějaké byly. Mnohé hrady byly neobydlené, nebo jen z části, a v prázdných místnostech se proháněly myši a poletovali netopýři. Podobně tomu bylo i na hradě zemana de Roquoi, jen s tím nepatrným rozdílem, že se...
Noc kouzelného zpívání
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Noc byla překvapivě temná. Všechny tři měsíce byly skryté za mraky, ani žádná z velkých hvězd nebyla pořádně vidět. Přestože si to Arja nechtěla přiznat, trochu se bála. Opatrně naslouchala. Jakkoliv na svou kamarádku čekala, tiché kroky ji v první chvíli vyděsily. „Arjo!“ zavolala Marma tlumeně. „Jsi tady? Jsi to ty?“ Arja si ulehčeně vydechla a vyrazila kamarádce vstříc. Po rychlém uvítání se pak obě daly na cestu vstříc svému malému dobrodružství. Svůj cíl měly dobře rozmyšlený, jejich kroky vedly na starý hrad za městečkem. Patřil k místům, kde byla vůně vzpomínek nejintenzivnější, a taky o něm kolovaly různé legendy. Na místě dívky uvítal...
Poslední z rodu
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Stmívalo se. Vítr přestal foukat. Stará žena, správkyně hradu a čerstvá vdova, otevřela okna a nechala do místností proudit čerstvý podzimní vzduch. Pozvedla oči a zadívala se na nedaleký hřbitov. Už dlouho tam ležel její manžel. Neměla už nikoho. Jen hrad, který pomalu chátral, stejně jako ona. Blížil se čas jejího věčného odchodu, cítila to. Vzala do ruky svícen a vydala se ke hřbitovu. Míjela hroby a očima přelétla jména, která četla už tolikrát. Liradia, Marsila, Emanuel, George… Desítky jmen, která kdysi patřila významným lidem a správcům hradu. Všichni již ale zemřeli a Elizabeth byla posledním člověkem z rodu Warsherů. Až ona zemře, zemře i rod. Elizabeth se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
