Krvavá růže
Hororový příběh sepsaný do předmětu Literární seminář, který vede Anseiola Jasmis Rawenclav. * 3. července 1912 byl ve městě Coldwater, ležícím ve státě Mississippi, poklidný červnový večer. Okolím se rozléhal zpěv posledních ptáčků, kteří ještě nešli spát po celodenním angažmá v orchestru přírody. Větve stromů se pohupovaly v jemném vánku. Lidé spěchali domů z práce za svými rodinami a úzkými uličkami se začínaly ploužit stíny, jak slunce pomalu ale jistě směřovalo svoji pouť k obzoru. Nikdo si v té večerní idyle nevšiml osamocené postavy muže, jenž pomalým, rozvážným krokem přicházel po hlavní silnici dlážděné tmavočervenými dlažebními kameny. Na hlavě pokryté prošedivělými vlasy měl posazený vysoký cylindr a byl oděn do černého fraku. Z ramen až na zem mu...
Pohádka o zrcadle v duši
Na jednom kopci beze jména stál skleněný zámek. Stál tam dlouho a nikdo nevěděl, jestli v něm někdo žije. Kdysi dávno k němu jezdila spousta lidí. Někteří ze zvědavosti, někteří se doslechli, že v něm bydlí krásná princezna, co čeká na vysvobození. Nikdo se ale nevrátil. Takže časem proud zájemců řídl a řídl, až ustal docela a o zámku se začalo mluvit jako o začarovaném. Ve vesnici, daleko od skleněného zámku, žila chudá rodina. Měli dva syny, jednu dceru a osla. To, co jim chybělo na movitosti, to jim vyvážila láska. Rodiče milovali své děti, děti zase ctily rodiče a nikomu nevadilo, že nemají nadbytek. Ale jak šel čas a děti rostly, docházelo rodičům, že je budou muset vyslat do světa. Zavolali si tedy oba syny a otec k nim promluvil: „Chlapci, jste již velcí,...
Vyznání
Má nejdražší!Neumíš si ani představit, jako moc se mi tobě stýskalo. Po tvých nebesky modrých očích, kaštanově hnědých vlasech, které ti v půvabných loknách splývají až po lopatky, a po tvém úsměvu. Úsměvu, který máš na rtech vždy, když tě vidím. I kdyby na mě všichni byli rozzlobení a nikdo mi nedopřál vlídného slova, ty tady se svým jemným a uklidňujícím úsměvem budeš pořád. Má lásko! Nikdy neodkládáš tu starou knížku. Snad jsou to básně, které do ní vepsala ruka neznámého autora, které tě činí tak šťastnou. Básně o věčné lásce, milujícím objetí, sladkém polibku. O tiše šumícím lese, o zelené louce poseté drobnými barevnými kvítky pampelišek, pomněnek a jetele, o klidné hladině jezera. O ptácích, volně poletujících nad krajinou a zpívajících své písně; o hrdých...
Pražská kočka
Nechte se pozvat a vykročte s námi na procházku nočním městem… * Noční Praha má, stejně jako mince, dvě strany, a snad jen toulavá kočka, která svýma vševědoucíma zelenkavýma očima pozoruje dění pod sebou z ikonické střechy Národního muzea, by o nich mohla vyprávět nezaujatě. Jedna ze stran, ta, kterou právě teď pozorují zvědavé kočičí oči, je plná barev, hluku a zábavy. Kroky lidí splývají s rytmem všudypřítomné hudby, jejich hlasy se ztrácí v záplavě slov v mnoha cizokrajných jazycích. Hvězdy na nebi, které tak dlouho provázely chodce na jejich nočních procházkách, musely již dávno ustoupit silné záři pouličního osvětlení; jasné světlo výloh strhává zraky procházejících od zdobných štítů domů, mohutné budovy Národního...
Porouchář
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Ukazuje, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné a co se jeví nesmyslné, může mít sice možná těžko postižitelný, ale přece jen smysl. Nebo si to aspoň můžeme myslet. * Byla hluboká noc. Město spalo, jen osamělá tramvaj zacinkala. Projela kolem divadelní budovy, aniž zpomalila. Řidič správně vytušil, že na této zastávce nikdo nastupovat nebude. Ke správnému závěru ovšem dospěl na základě nesprávných předpokladů. Domníval se, že když představení skončilo před třemi hodinami, budou již doma ve svých postelích nejen diváci, ale také herci, osvětlovači, maskéři, technici, ba i režisér. Velmi by ho udivilo, kdyby zastavil, vystoupil – třeba, aby si ulevil –, podíval se skrz prosklenou...
Krásný Nový Svět
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Tento příběh se odehrává v dobách minulých, kdy svět patřil mužům. Svět byl rozdělený do zemí, kdy v každé vládl král a pod jeho mocí se na svých venkovských sídlech, hradech a zámcích, skláněla šlechta. Doba to byla temná, ale co čekat od roku 1642, navíc na podzim, kdy plískanice hrozily, že prorazí skrze špatně utěsněná okna a sfouknou veškeré svíčky ve svícnech, pokud v nich tedy nějaké byly. Mnohé hrady byly neobydlené, nebo jen z části, a v prázdných místnostech se proháněly myši a poletovali netopýři. Podobně tomu bylo i na hradě zemana de Roquoi, jen s tím nepatrným rozdílem, že se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
