Na dně aneb vlevo dole

Ve válce se vždycky zapomínalo na takové banality, jako je úklid. Pokud se ovšem nejednalo o úklid těl, především neoficiálně zabitých, kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Každý týden očekávala zprávy o dalších neoficiálně zabitých z řad jejích známých. Většinou se to obešlo bez jakýchkoliv překvapení, protože člověk se po čase naučí čekat nečekané a smiřovat se s nastalými věcmi během několika sekund, aniž by se ono smiřování projevilo navenek. Počet překvapení se však snižoval, protože lidé odcházeli. Město se vyprazdňovalo stejně rychle jako nafouknutý balónek, který vyklouzne z ruky. Jen chyběl ten směšný živočišný zvuk. Ten všem nahradily naprosto neživočišné zvuky kvílení, pláče, spílání a hrozeb. Odcházející dav produkoval tragickou symfonii...

Autor : dne 07/14/2008 | Psychologické | 0 komentářů

Svět v oušku jehly

Jak to bylo ve skutečnosti s Šípkovou Růženkou?Paní Jehličková žila ve Stužkovém údolí už nějakých čtyřicet let. Nikdy nemluvila o tom, kde žila předtím, a řekněme si to otevřeně, nikdo, kdo kdy paní Jehličkovou viděl, by si nemohl myslet, že je jí čtyřicet, takže někde žít musela. Po pár kradmých pokusech to z ní vymámit se všeobecně vzdalo dál o to usilovat. Avšak chybička se vloudí… Ono všeobecné usnesení proběhlo den předtím, než se Amélie Kroupová narodila. Takže ji poněkud minulo… „Amélie, sundej Bochníka ze střechy! Zase tam vylezl a teď nemůže dolů, blbec.“ „Jistě, mami!“ Drobná postavička vyskočila z houpací sítě zavěšené mezi dvěma javory a během pár okamžiků už šplhala po osvědčených lezeckých bodech na štítu domu....

Autor : dne 06/25/2008 | Pohádkové | 0 komentářů

Zamrzlá krajina

Jen jediná dívka nesoucí srdce mimo svou hruď může změnit sníh a led v zelenající se pláně. Jen ona jediná nese si tajemství v krvi…Sněhové vločky se zvolna snášely k zemi a zahalovaly stopy nepočetné skupiny poutníků směřující k vesnici Gorf. Neustupující mráz a zima nutily obyvatele vesnice, aby byli zavřeni ve svých domovech či zaměstnáních. Lecrom, vůdce poutníků, zahalený v dlouhém kabátci zabouchal na dveře hostince „U Černé žáby“. Vývěsní štít v podobě ropuchy zaskřípal, když se do něj opřel studený vítr, a klika dveří cvakla. Dveře se pootevřely jen natolik, aby mohli poutníci vejít do hostince, a opět se zavřely. V malé, útulné, teple vyhřáté místnosti obložené dřevem rychle roztálo několik vloček, které sem vletěly, a nechaly po sobě...

Autor : dne 05/09/2008 | Romantické | 0 komentářů

Tajemství opuštěného domu

Zábava. Teplo. Opalování. To si každý představí pod slovem letní prázdniny. Jenže já jedu na Slovensko, kde jsou jen samé hory a zima. Pojednou se přede mnou objevil úžasný pohled. Až na to, že mně v tu chvíli úžasný nepřipadal. Tak takhle začínaly mé prázdniny. Jenže teď už je celý týden pryč a já se na ně dívám úplně jinak. Našla jsem si také slovenskou kamarádku Sissi. Jednou jsme se rozhodly, že se půjdeme podívat na jednu zapadlou část Tater. Jen jsme tam dojely, zjistily jsme, proč tam není ani živáčka. Výhled nebyl uchvacující jako na přední straně hor a byla tu jen jedna chalupa, vypadající, jako by ji obývala čarodějnice. Sissi vykročila k domu a otevřela polorozpadlé dveře. Za dveřmi se nacházela kniha. Pomalu jsme k ní došly a já se podívala na její...

Autor : dne 05/05/2008 | Fantasy | 0 komentářů

Bouře

Městem burácí bouře, která se nechce utišit. je z ní cítit něco… magického. Alb se ocitá uprostřed bouře sama.V dáli zaburácel hrom. Albína se otřásla a vtiskla se do rohu ještě víc. Už několik hodin nešel proud a nemohla najít svíčky. Rodiče byli mimo město. Tříletá sestřička spala. Albína si připadala, že je na vše sama. Snad až do konce života. Nebála se bouřek, ale cítila, že tahle je zvláštní. Vždyť asi deset minut před ní byla obloha bez mráčků a bylo bezvětří. Teď oblohu pokývaly šedivé mraky. Těsně vedle jejich domu uhodil blesk. Do dvěstěletého stromu, na který Alb často lezla. V hlavě se jí najednou vynořilo strašně moc vzpomínek. Jedna z větví stromu narazila na balkon a roztříštilo se sklo. Alb vyjekla a začala si okusovat nehty. To moc často...

Autor : dne 05/01/2008 | Hororové | 0 komentářů

Kdo jsem

Martina se dozvídá, že je adoptovaná, i přes to má ráda svou nevlastní rodinu a bratra. Jelikož maturovala, tak se vydává vydělat si nějaké peníze. Vyskytne se jí možnost dělat průvodkyni, což ji přímo nadchne, najde ale i svou pravou rodinu? Dozví se, co se v minulosti stalo a co už se změnit nedá? Jak se dostala ke své adoptivní rodině a další otázky, které jí trápí? Dokonce se zamiluje, ale vydrží jí to? Proč je podobná té ženě na obraze a dokáže se vyrovnat s pravdou? To vše se dozvíte, pokud si moji povídku přečtete. Přeji krásné přečtení :). Martina byla 19letá černovláska, 197 cm vysoká, štíhlé postavy a byla správná a spravedlivá holka. Měla rodiče, Marii a Zbyňka Bernadské a taky 20letého bratra Romana. Roman pracoval přes týden jako číšník v Molavicích,...

Autor : dne 04/27/2008 | Romantické, Svitky pergamenu | 0 komentářů