Červený Liek
Shine je nevyliečiteľne chorý chlapec, ktorý sníva o slnku a nebeskom posmrtnom živote. Jednej noci za ním príde upír a Shine musí žiť život v noci a posmrtnom živote na pekelnej zemi. Mladá slúžka si razila cestu pomedzi množstvo pootváraných, však po samotný okraj zaplnených, krabíc povaľujúcich sa na novom šarlátovom koberci. Čo najrýchlejšie sa potrebovala dostať do najsevernejšej izby na úplnom vrchole hradu. Už pred desiatimi minútami mala podať synovi svojho pána dôležité lieky – prispala si však a akékoľvek nápadnejšie zrýchlenie jej kroku sa rovnalo upriameniu pozornosti na svoju osobu a to by bol posledný kliniec do jej rakvy – jej pán by ju vyhodil z jeho domu rýchlejšie než by sa stačila nadýchnuť a ona by sa len pristihla sklamane hľadieť...
Cesta tam a možná už nikdy zpátky po stopách trojnohé ovce
Pokus o humoristickou fantasy povídku. Dva šarmantní hrdinové s inteligencí normanských nájezdníků podstupují všemožná nebezpečí a konzumují nejrůznější stvoření při hledání ztracené trojnohé ovce. „RIKO!! RIIKOOOO!! VODVEZ TEN HNŮJ KONEČNĚ!“ Hlas tak příjemný, že krávy po jeho zaslechnutí dojily zkyslé mléko, rozčísl vzduch na staré farmě. Patřil malému zavalitému muži na sklonku života… bylo mu už plných 32 let. Stařešina seděl na verandě a bafal z fajfky, zároveň sledoval svého mladého pomocníka, kterak se potýká s hromadou hnoje, před jejíž velikostí by se zarděla i slušně rostlá žirafa. Kdyby ovšem děda věděl, co to žirafa je. Dny na farmě běžely jeden jako druhý, navlečeny jako stejné korálky na šňůrku času. Ovšem označení farma pro malý...
Věčnost
Tato povídka je o lásce, kterou předčasně ukončila smrt. V době, kdy jsem ji psala, jsem přemýšlela o věčnosti, o nesmrtelných tvorech a o tom, jak oni můžou chápat lásku, jak dokážou být štastni a milovat věčně jen jednu osobu. Tohle není o nesmrtelném tvorovi, ale o lásce, která se lehce změní v nenávist, když jeden člověk jde bezmezně přes mrtvoly, jen aby dokázal, že pro druhého udělá opravdu cokoli. Výbuch světla oslnil její oči, tak intenzivní světlo nikdy dříve neviděla. „Rosalie?“ Hlas volající její jméno přicházel z velké dálky. Konečně se odvážila oči otevřít. Nacházela se v místnosti s prázdnými bílými stěnami a jen jediným oknem. Všude bylo světlo, které ale odnikud nevycházelo. Jen tam bylo. „Rosalie, slyšíš mě?“ zopakoval...
S tancem jedno
Umění, které se bojí ukázat se… Dokáže mladá Izabela přemoci sama sebe? Hudba zněla místností a já se jí nechala zcela unášet. Na jejích křídlech jsem letěla vstříc všem svým představám a snům. Při všech skocích jsem měla pocit, že nedopadnu a začnu se vznášet. Různé otočky a piruety mi nedělaly problém otočit i třikrát. Své ruce jsem ani necítila. Prostě si dělaly, co chtěly. Typická hudba passo doble vrcholila. A s ní i můj tanec. Naplno jsem se ponořila do děje. Slunné Španělsko a vedle mě krásný taneční partner, který byl zároveň i životním. Vtom hudba ustala. Udiveně jsem se rozhlédla a vrátila se tak do reality. Ve dveřích pokoje stál můj bratr a v ruce škodolibě svíral ovladač. No jasně! To jsem si mohla myslet. „Co děláš, ty bezmozkový...
Lasička a Vrabec
„…A takto se rozšiřují temné síly po našich krajích! Díky těmto zplozencům temnot! To oni jsou vinni vším špatným! Právě takoví jako ona!“ dokončil mladičký kněz, který sotva vyšel ze semináře, plamennou řeč a rozrušený na nejvyšší míru ukázal prstem na mladou ženu, co se krčila při hradební zdi a přála si s ní splynout nebo být neviditelná. „Vidíte!“ popadl ji za ruku, smýkl s ní, až upadla na kolena, která si rozbila o štěrkovou zem. Strhnul jí z hlavy šátek a trhnul s hlavou… Dav zašuměl úžasem. Ženiny vlasy měly už od pohledu pekelnou barvu – u kořínků jasně žluté, pak rusé a u konečků červené – trčely od hlavy všemi směry. Knězova ruka je rozhrnula a odkryla drobné měděně červené růžky. Dav zmlknul strachem....
Erwinin tanec
Rušné nábřeží, pestrá směsice lidí – obchodníci, přístavní děvky, šlechtici. Vůně koření se mísí s puchem rybího tuku. Na trhu seženete téměř vše, pokud máte peníze, tak i to nejvzácnější zboží. Adity, jeden z městských států Zubatého pobřeží, se probudil do dalšího dne. Stranou od všeho shonu se k hradební zdi tiskne žebrák. Ze svého místa má pěkný výhled na šibenici. Sedí zahrabán ve svých hadrech a něco si pro sebe brouká. Na plácek se šibenicí vbíhá děcko. Žebrák zbystří. Podle oblečení dítě z lepší rodiny. „Pojď sem, chlapče,“ zaskřípe žebrák. Dítě vykulí kukadla, hromada hadrů jej láká a zároveň odpuzuje. Nakonec přikročí k nuzákovi, dívají se na něj jasně modré oči. Nevypadají zle. Žebrák připadá najednou dítěti strašně exotický, zná...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
