Výměna
Pouta, která vzniknou společnou chybou, mohou napáchat obrovské škody. Zvlášť, když se jich chcete zbavit.Ve velkém sále sídla Bourneových svítila toho večera tisícovka svící. Vždycky uměli oslavovat, ale tohle překonalo i jejich vlastní laťku. Kolem lustru kroužily desítky očarovaných zářivých stuh vytvořených ze světelného prachu. Victoire stála dole s rukama založenýma v pase a pokyvovala spokojeně hlavou. Lilie byly naaranžované přesně tak, že ladily s celkovým laděním dřevěného obložení, ale nebylo jich zase moc, aby se hosté zalknuli opojnou vůní. Zpod schodiště vyšla její matka s širokým úsměvem. Vytvořila nádherné pozlátko. „Je to dokonalé, miláčku, DOKONALÉ!“ „Děkuji, mami. Snad se to bude Regině líbit.“ V té větě byl...
Svět Jiných
Každý z nás měl jistě nějaký ten dětský sen. Někdo si přál být popelářem, jiný kosmonautem. Hráli jsme si na svoje vysněná povolání, na maminky a tatínky, na pejsky či na hrdiny. Ale časem se všechna tahle alternativní realita začala podlamovat a bořit, až z ní do dnešních dnů zbyly jen trosky ukryté hluboko v našem nitru. Je to smutné. Ale ještě smutnější je, že když si snažíte své sny podržet a nedovolíte jim, aby se zničily, mají vás za blázna. Strčí vás za mříže a vezmou vám veškerou vaši volnost. Nikdy nemůžete mít obojí a s volbou vám nikdo neporadí, ta je jen na vás. Realita nebo snění? Většina z nás si zvolí realitu, protože je všeobecně považována za ten pravý svět. Ale co když tomu tak není? Co když mají pravdu Ti Druzí?Malá Jessie seděla na parapetu a...
Jak Alysha a Angie zachránily Bradavice – část první
Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.Byl krásný zářijový den. První den. Na nádraží King’s Cross bylo živo. Všude po nástupištích byli lidé. Mladí, staří. Dospělí, děti. Všichni někam jeli. Mezi ně patřily i dvě jedenáctileté dívky, obě hnědovlásky. Stály před nástupišti 9 a 10 a rozhlížely se kolem. Jako by něco hledaly, ale ostatní lidé si jich nevšímali. Kdo by si všiml dvou malých holek. Asi čekají na rodiče. Kdo ví? Ony dvě věděly své. Nečekaly na rodiče. Ti s nimi nešli. I když jde o takovou slávu jako je první nástup do Bradavického expresu! Jim to bylo jedno, měly vlastní hlavy. Obě. První byla živel a druhá? Ještě vetší. Obě měly s sebou velký kufr plný kouzelnických věcí, vedle...
Malé holky a velcí kluci
Malé holky si sednou k počítači a píší slohovky o tom, jak je málo lásky a pochopení. Velcí kluci si sedají k počítači a píšou, jak hustě tenhle víkend pařili.Malé holky vstávají brzo, aby se hezky namalovaly a upravily vlasy. Velcí kluci vstávají a chodí pozdě, s rozcuchanými vlasy a vypadají ospale. Malé holky chodí po ulici a lížou lízátka. Velcí kluci sedí v parku a kouří. Malé holky píšou sms velkým klukům. Velcí kluci neodpovídají na sms. Malé holky spí s plyšovejma medvídkama. Velcí kluci spí s holkama. Jakmile velký kluk uviděl malou holku, řekl si: „Anděl“. Velký kluk zatoužil po malé holce.. zamilovali se do sebe a ona mu dala to, co chtěl. Řekl: „Líbí se mi hodně dívek, nemůžu být jen s jednou.“ Ona se usmála. Řekl: „Jsem...
Expelliarmus
Stalo se to již před mnoha lety. V lesích u velkého vodopádu, který rachotil nad krajem řeckým, žil stařičký kouzelník. Žil v polorozpadlém domku na okraji velkého hlubokého lesa, kterému nikdo nikdy neřekl jinak než Strašinec. O tom lese se totiž dodnes povídají smyšlené a možná i pravdivé příběhy, že tam žije spousta bubáků, nebezpečných tvorů, možná i nějaký ten černokněžník, který se ukrývá před Ministerstvem kouzel. Jen málo kouzelníků a lidí se odvážilo do hlubin tohoto lesa. Naopak ten stařičký kouzelník, o kterém vypráví náš příběh, chodil do lesa často. Hledal tam bylinky na různé zdravé čaje, znal místa, kde jsou vždy hromady hub, znal stromy, kde roste chutné ovoce a znal místa, kde rostou dobré jahody, maliny a podobně. V lese byl skoro každý den,...
Barvy
Povedený příspěvek do soutěže Barvy z pera Kirsten Woodové. Kdysi hodně dávno, ještě dřív, než Merlin pamatuje, dřív, než byly postaveny Bradavice, dřív, než začala vznikat kouzla, dřív, než na svět vkročili první mudlové, a dokonce dřív, než se začal den střídat s nocí, byly tím nejživějším z celé naší planety barvy. Barvy byly velmi čiperná stvoření, rády si hrály, smály se spolu a činily celou zemi veselejší a krásnější. Byly různé: Od růžové až po zelenou a od fialové až po žlutou. Měly tisíce odstínů a všechny byly stejně čilé a byla radost na ně pohledět. Dlouhou dobu spolu všechny žily v míru. Je ale pochopitelné, že na jinak pustoprázdné zemi se brzy začaly nudit. A jak už to bývá, někdy bychom ani nevěřili, co jsou tvorové z nudy schopni udělat. Tak se...