Skluzavka
„Proč se musíme stěhovat?“ vzpomínal Kuba na svou nejčastější otázku v poslední době. Ne, že by se mu do Prahy nechtělo, ale od narození žil v Berouně a zvykl si tu. Před měsícem jemu i bratrovi máma oznámila, že se budou stěhovat, protože v práci budou snižovat platy a pak by je tři – Kubu, sebe a Marka – už neuživila. V Praze bude mít práci, z které je uživí, a tak se stěhují. Dneska je pondělí a už jsou v Praze. Kuba musí do nové školy a vůbec se mu tam nechce. Vzpomínal na Beroun a na jejich nevybíravé přivítání každého nováčka ve třídě. Teď to čeká jeho. Mámu ukecává už od soboty, aby ještě do školy nemusel, ale nepodařilo se – do školy musí. Ve třídě se musel přede všemi představit a myslel si, že se propadne do země, protože...
Miška
Myslela jsem si, že doktor žertuje, ale už to bude asi pravda. Jsem těhotná! Dozvěděla jsem se to poměrně nedávno. A ještě teď jsem v šoku. Prozatím jsem to budoucímu tatínkovi neřekla, asi počkám na vhodnou příležitost. V poslední době neustále přemýšlím, kdo nazval ranní nevolnosti ranními. Vždyť trvají celý den! Je mi neustále špatně. Minule jsem jenom ucítila nějakou vůni, a běžela jsem na toaletu. Skoro jsem to nestihla. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že těhotenství je nejkrásnější část života ženy. A tohle mám vydržet devět měsíců! Neustále jsem podrážděná. Všichni mě štvou. Doktor mi říkal, že se mi teď budou měnit hladiny hormonů. Podle mě to nejsou hormony, ale celý svět, který se proti mně spiknul. Nikdo mě nenechá v klidu. Pořád někdo otravuje....
Smrt nad hradem Helfer
Povídka je o kouzelnické rodině, která se vydá na prohlídku hradu Helfer, který je opředen několika nevysvětlenými jevy. Na celou rodinu, především na hlavní hrdinku Alice, tam čeká nejedno dobrodružství. * „Alice, tak pojď už, čekáme jen na tebe,” zakřičela moje máma asi před pěti minutami do mého pokoje. Já ale pořád ležela v posteli a nepohnula jsem se ani o píď. Včera u večeře se za mými zády jako rodina domluvili, že pojedeme na zříceninu hradu Helfer, na kterém zemřeli moji prarodiče za podivných okolností. Jenže já nikam jet nechtěla, měla jsem totiž velice divný pocit, že se něco stane. Začalo to, už když máma přišla do mého pokoje, a informovala mě o tomto výletu. Problesklo mi hlavou, že nikam jet nesmíme. Ale tím jsem nic nezměnila. „ALICE, okamžitě...
Výměna
Pouta, která vzniknou společnou chybou, mohou napáchat obrovské škody. Zvlášť, když se jich chcete zbavit.Ve velkém sále sídla Bourneových svítila toho večera tisícovka svící. Vždycky uměli oslavovat, ale tohle překonalo i jejich vlastní laťku. Kolem lustru kroužily desítky očarovaných zářivých stuh vytvořených ze světelného prachu. Victoire stála dole s rukama založenýma v pase a pokyvovala spokojeně hlavou. Lilie byly naaranžované přesně tak, že ladily s celkovým laděním dřevěného obložení, ale nebylo jich zase moc, aby se hosté zalknuli opojnou vůní. Zpod schodiště vyšla její matka s širokým úsměvem. Vytvořila nádherné pozlátko. „Je to dokonalé, miláčku, DOKONALÉ!“ „Děkuji, mami. Snad se to bude Regině líbit.“ V té větě byl...
Svět Jiných
Každý z nás měl jistě nějaký ten dětský sen. Někdo si přál být popelářem, jiný kosmonautem. Hráli jsme si na svoje vysněná povolání, na maminky a tatínky, na pejsky či na hrdiny. Ale časem se všechna tahle alternativní realita začala podlamovat a bořit, až z ní do dnešních dnů zbyly jen trosky ukryté hluboko v našem nitru. Je to smutné. Ale ještě smutnější je, že když si snažíte své sny podržet a nedovolíte jim, aby se zničily, mají vás za blázna. Strčí vás za mříže a vezmou vám veškerou vaši volnost. Nikdy nemůžete mít obojí a s volbou vám nikdo neporadí, ta je jen na vás. Realita nebo snění? Většina z nás si zvolí realitu, protože je všeobecně považována za ten pravý svět. Ale co když tomu tak není? Co když mají pravdu Ti Druzí?Malá Jessie seděla na parapetu a...
Jak Alysha a Angie zachránily Bradavice – část první
Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.Byl krásný zářijový den. První den. Na nádraží King’s Cross bylo živo. Všude po nástupištích byli lidé. Mladí, staří. Dospělí, děti. Všichni někam jeli. Mezi ně patřily i dvě jedenáctileté dívky, obě hnědovlásky. Stály před nástupišti 9 a 10 a rozhlížely se kolem. Jako by něco hledaly, ale ostatní lidé si jich nevšímali. Kdo by si všiml dvou malých holek. Asi čekají na rodiče. Kdo ví? Ony dvě věděly své. Nečekaly na rodiče. Ti s nimi nešli. I když jde o takovou slávu jako je první nástup do Bradavického expresu! Jim to bylo jedno, měly vlastní hlavy. Obě. První byla živel a druhá? Ještě vetší. Obě měly s sebou velký kufr plný kouzelnických věcí, vedle...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
