Jen jeden večer…
Tanec… Bývala to láska mého života, proč to skončilo? Smutná povídka o úžasném večeru. Jeho kouzlo se však rychle rozplynulo a z krásného večera zbyly jen vzpomínky, s kterými v mém srdci kráčí, ruku v ruce, smutek a zklamání… Trénink skončil a všichni se již rozutekli domů. Zůstala jsem sama. Sama v malé temné šatně, do které vnášel světlo pouze jemný svit měsíce. Zaposlouchala jsem se a uslyšela jsem pomalé tóny waltzu, které se linuly z vedlejšího tanečního sálu. Taneční páry tam měly hodinu standardních tanců. Vzpomněla jsem si na šest let prožitých v taneční škole. Do očí se mi vehnaly slzy a hlavou se mi honily vyčítavé otázky. Proč jsem s tím skončila? Proč jsem vyměnila tanec za volejbal? Ptala jsem se sama sebe na otázky, ke kterým jsem...
Za lepší budoucnost
Blízká budoucnost. Rozhodnutí národa o stavbě amerického radaru na území naší republiky bylo zfalšováno a záhadně se ztratilo. Jak se ovšem ukázalo, americké vládě toto zdaleka nestačilo a postupem času si získává důležité funkce v naší zemi. Někteří politici zastávají jejich názory dobrovolně, jiní k tomu byli donuceni. Situace v běžném životě se zhoršuje. Angličtina vítězí nad češtinou. Kdo chce sehnat dobré místo, musí být spíše Američan, nežli Čech. Lidé se bouří, ale je jim to málo platné, nemají nikde zastání. Tedy… zatím… ,,Odpusťte pane, zhřešila jsem,“ promluvil rozechvělý hlas ženy středního věku k mřížce. ,,Jen povídejte, sestro. Svěřte mi své hříchy, uleví se vám,“ odpověděl kněz již tradičně. ,,Zabila jsem člověka..,“...
April a Tomáš
Tento příběh má pravdivý pramen, avšak vystupují zde vymyšlené postavy. „Hele ,April, dej mi opsat tu fráninu, neměla jsem čas, ani chuť to napsat. Byla jsem s Honzou. Ti musim vyprávět. Přišel pro mě ani minuta zpoždění a…“ „Počkej, jaký úkol? A sakra, úplně jsem na něj zapomněla. Víš co mi řekl ten plešoun: ještě jeden průšvih Aprieleto a nechám tě rupnout“ „Až na to holka, že on by nepoužíval vulgaritu, řekl by propadnout“ „Hele Hano, tohle není legrace. On je toho schopen! No teď už to stejně nestihnu, mělo to být na A4. Udělej pro mě něco, nechej mi udělat rakev vyztuženou slunečnicemi“ Ticho už jde. Slyším jeho kroky. Ještě dva kroky, krok. Vchází do třídy, Vůbec mě neoslňuje jeho pleš, ani jeho zkažené...
Už mi zbývá jen den…
Jak byste strávili den, který by byl vaším posledním na tomto světě? Povídka vypráví příběh nájemného vraha, který se vzdal svého života ve prospěch jiných.Soumrak obestíral celé město. Většina lidí byla touhle dobou zalezlá ve svých domovech právě kvůli takovým, jako byl Daeron. Právě v těchto chvílích začínal kypět život v podzemí a temných uličkách, ze svých úkrytů vylézaly pochybné existence jako vrazi, zloději i obyčejní kapsáři a vydávali se za svojí prací. Daeron se obezřetně rozhlédl a vysoukal se otvorem, který po odsunutí mříže kanálu vznikl. Přitáhl si tmavý plášť k tělu, aby se chránil před ledově chladným větrem, a zamířil tichou ulicí směrem k centru. Cestou nepotkal jedinou živou duši, pouze na sobě cítil pohledy skrytých pozorovatelů. Mohlo jít...
Kateřina
Kateřina… Najednou to jméno vypadalo tak cize, chladně, téměř z něj cítila hořkost, s jakou bylo psáno. Nenáviděla ho! Kateřina…Nikdy jí nechtěla být. Nikdo se jí neptal. Vždyť přátelé ji něžně oslovovali Kačenko, Kachno. To bylo tehdy. Dnes už jí nikdo jinak než slečno Kateřino neřekl. Ano, slečno! V tom byl možná ten největší problém. Zatímco její kamarádky byly šťastně vdané, měly děcka, spokojené rodinné životy (tedy až na jednu, ale ta byla zamilovaná až po uši), ona byla ve svých třiceti dvou stále sama. Ještě pořád čekala na prince. Prince, co přijede a odveze si ji do říše snů, do říše, kde se mísí vůně květin a čokolády, do říše, kde stále svítí slunce, do říše bez zla, bez tmy. Bez tmy… Ano, té se bála. Někdy v noci, když ležela a...
Okamžik jménem život
Jak krátký může být čas mezi životem smrtí? Smrt není konec, smrt je začátek.„Neboj se tvoje dětství ti nikdo nevezme“ zašeptala stará paní malé holčičce. „Ale babi? Proč to říkáš, jako by jsi se loučila?“ „Holčičko moje,“ smutně se usmála. „Musím odejít, ale zůstanu pořád s tebou. V tvém srdíčku, chápeš? Nebudeš to teď mít jednoduché, starala jsem se o tebe dokud to jen šlo. Ale nic netrvá věčně. I my dvě se musíme rozloučit. I když jsme nerozlučné.“ „Babičko, kam jdeš? Nechci, aby ji odešla, mám tě ráda,“ zašeptala šestiletá holčička a tvářičku jí zkropila jediná slza. Nebyla to slza smutku, nýbrž slza naděje. Stará žena naposledy políbila holčičku na čelo a dotkla se šperku na jejím krku. „Na...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
