Evropa – Nový svět – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! „Jak jsem mohla být tak slepá,“ honilo se jí hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než ona. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se ji to osudným! Cítila, co ji pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v její hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! „Jak jsem to mohla dopustit,“ pomyslela si. Únava a bolest svalů ji zalézala až do morku kostí. A vtom ji to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignovala, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslela. Padla na kolena a proudy slz jí začaly stékat po tváři. Bylo jí jedno, co za jejími zády prahne po její krvi, už neměla pro co dýchat. Taran ji...
Jen jednou člověkem – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musí vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit, pomyslel si. Únava a bolest svalů mu zalézala až do morku kostí. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy pomyslel. Alespoň se mu to tak jevilo. Po chvíli se Derrick zvednul ze země v potemnělé, vlhké kobce, z jejíhož stropu pomalu ukapávala voda. Proboha, pomyslel si Derrick, už je to tu...
Učedník Smrti – 4. kapitola
Poslední část příběhu do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musel vydržet! Jak jen mohl být tak hloupý, honilo se mu hlavou. Myšlenky běžely jen o málo rychleji než on. Měl pocit, že pokud bude jen trochu pomalejší, stane se mu to osudným! Cítil, co ho pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v jeho hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Nutit se do nich ani nemusel, utíkal jako o život. Jak jen to mohl dopustit, pomyslel si. A vtom ho to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Bylo pozdě, rezignoval, a bylo to to poslední, co si kdy nejspíš pomyslel. Probral se v parku. Zmateně zíral do koruny košatého stromu, hlava mu třeštila, jakoby ho někdo praštil kladivem a jediné, na co si vzpomínal, bylo, že už toho...
Život s koňmi – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Běžela jsem rychle k Dantemu do stáje a osedlala ho. Cítil, že jsem trochu vzrušená a plná informací, tak se ani nehnul a poslušně se nechal nastrojit. Nasedla jsem na něj a pobídla ho do trysku. Líza bydlela ve vedlejší vesnici a tak mi to rychlým během trvalo jen patnáct minut. Když jsme k ní dojeli, byla zrovna venku na zahradě se svým psem Tobym. Když nás uviděla, okamžitě donesla vědro vody pro Danteho a sklenici vychlazeného džusu pro mě. Vděčně jsem se usmála, napila a pohladila Danteho. “Děkuji, jsi moje zlatíčko, teď si odpočiň.”, šeptla jsem a Dante popošel dál, napást se trochu trávy. Přisedla jsem si k Líze a nervózně na ni pohlédla. Poznala, že se něco děje a tak jsem hned začala s vysvětlováním....
Učedník Smrti – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Tentokrát přineslo probuzení pořádný šok. Ani si nevšiml a už seděl. Zmateně se rozhlížel kolem sebe a snažil se přijít na to, jestli se mu to všechno jenom nezdálo. První pohled mu padl na levou ruku. Nebyla na ní ani stopa po jakékoliv řezné ráně. Že by se mu to jenom zdálo? Byl to jen děsivý sen? Jenže jakmile se pořádně rozhlédl kolem sebe, zjistil, že to nebyl pouhý sen, ale krutá pravda. „Jsem mrtvý.“ hlesl a otáčel hlavou. Seděl na kamenném oltáři. Alespoň tak by to nejspíš popsal. Možná to byla hrobka, ale spíš to připomínalo velký kus tmavého a studeného kamene. Kolem byla přízračná tma, kterou osvětlovalo jen světlo z pár starých, zažloutlých svíček. Kolem profukoval ledový...
Probuď se, nebo zemřeš – 3. kapitola
Třetí část příběhu do Spisovatelského klání… * Arábie čeká. To bylo snadné říct, ale horší bude se tam dostat. „Nebude to tak snadné,“řekne zamyšleně Satoshi . „Chrám je chráněný magií silnější než ty naše. Mao objevil zakázané umění, takže se můžeme dostat jen do míst, kde by chrám měl být. Ale jak se dostaneme dovnitř… to ještě nevím,“povzdechl si a já se podíval i na Rianu a Aimei. „Nezbývá nám než zkoušet to a nějak se dovnitř dostat,“zamumlám a cítím, jak mě Aim chytla za ruku a lehce se na mě usmála. „Neboj, dostaneme se tam.“ Podívám se na Satoshiho a Rianu, která chvíli koukala směrem k mému boku, kde jsem měl připevněnou hůl. Nezdálo se mi to, nikdy jsem ji neviděl tvářit se takto. „Ri?“zamumlám a ona sebou trhne a koukne se na mě. Znovu se usměje,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
