Na křídlech strachu
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * „Dave?“ špitla Nicol, šimrajíc ho svými dlouhými kaštanovými vlasy na hrudi. Prstem mu kreslila na svaly různé obrázky, které ji napadly. Právě dokončila poslední kresbičku. Pousmála se, byl to symbol pro muže. Pro toho nejlepšího muže na světě. „Mhm?“ zabručel, ale neotevíral oči. Nicol sledovala linii jeho nahého svalnatého těla, stále se toho pohledu nedokázala nabažit. „Dostala jsem chuť na zmrzlinu…“ Dave otevřel oči a vrhl na ni nevěřícný pohled. „Zmrzlinový pohár jsi měla ráno a po obědě, začínám si myslet, že jsi živa jen z té zmrzlé smetany,“ zasmál se, objal ji a políbil na čelo....
Skeptik a Halloween aneb Strašlivý upírův konec
Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * „Co blázníš?“ zeptal se mě Tomáš, když na mé hlavě uviděl pirátský klobouk, na kterém zářila fosforová lebka a zkřížené hnáty. Sám si přes sebe přetáhl prostěradlo, ve kterém udělal otvory pro oči. „Tohle chceš mít na sobě při halloweenské koledě? Nejdeme na maškarní ples, chlape. Halloween je o strašidlech, prohánějí se tu kolem nás pekelné zrůdy a duchové zemřelých, ne piráti.“ „Náhodou z pirátů šel větší strach než z těch tvých pekelných příšer. A víš proč? Protože byli skuteční. Kdo by se bál nějakých výmyslů. Duchové, jasně. Bububu. Celý ten Halloween je na hlavu. Slouží jen k tomu, aby z nás obchodníci vyrazili peníze.“...
Příběh z kostek: Noční dobrodružství malé Molly
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Žena se podívala se přesýpací hodiny – uběhla další hodina. A pořád to malou Molly bavilo, stále hltala příběh o plachetnici, která se ztratila v bouři. Příběh, který jí každý večer musela Helen několikrát přečíst, než zcela usnula. „Stačí, beruško, teď už spinkat,“ zaklapla knihu, kterou stejně znala nazpaměť. „Ne, mami,“ prosila. „Už jsem řekla,“ přikryla ji peřinou, „ať se ti něco hezkého zdá.“ Políbila ji na čelo a odešla z pokoje. Molly to netrvalo dlouho a ponořila se do říše snů. Objevila se na lodi, kterou znala z knihy. „Vzhůru za dobrodružstvím,“ honilo se jí ve snu hlavou… S posádkou dopluli až na poušť, kde je obezřetně uvítala egyptská služebnice s tácem...
Příběh z kostek: Letní den
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Bylo 7. srpna ráno a já zrovna vstávala. Běžela jsem se podívat z okna, jestli už konečně přišly slibované deště, ale stále nic. Celá zahrada vypadala jako poušť, vše bylo tak suché. Zdrcená z té spouště jsem si šla raději vyčistit zuby a jako každý den jsem si chtěla otočit malé přesýpací hodiny, abych si zuby čistila tak dlouho, jak se má. Ale já ruka levá o ně jen zavadila a ty se s rachotem rozbily. Tak jsem po sobě tu spoušť uklidila a šla si dát snídani. Doma ale nic nebylo, tak jsem si vzala jen hroznové víno, co leželo v míse na stole. Po poledni jsem se rozhodla, že zajedu do města a koupím tomu našemu vlkovi nový obojek a nějaký dárek k svátku pro bratrance....
Příběh z kostek od Inees
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Někdy mám pocit, že moje podvědomí je jeden velký blázinec. Vkrádá se mi do snů a já vůbec netuším, co mi tím chce říci. Třeba včera jsem měla naprosto šílený sen. Procházela jsem se po poušti a snažila se neupéct své tělo v tom neuvěřitelném horku, když se z čista jasna zvedl vítr a okolí se proměnilo v pichlavou písečnou bouři. Snažila jsem se schovat za pár kamenů, které tu byly, a všimla si, že do nich někdo vyryl symbol ženy. Na nedalekých písečných vlnách se objevila obrovská plachetnice, na jejíž palubě stál starý kapitán a za obojek držel obrovského vlka. Pomohl mi nastoupit do lodi a plavili jsme se společně pouští dál. Písečné vlny s námi kymácely ze strany...
Příběh z kostek od Aimée
Double-drabble sepsané do druhého kola soutěže Hogwarts‘ Story Cubes: Příběhy z kostek. * Na oceánu zbožňuji nádherný klid jeho okolí. Jen na lodi se dokážu skutečně odreagovat, přestat myslet na všechno zlé… Tedy dokud se nezačnou zvedat vlny, jako je tomu právě teď. Divné, moře mělo být klidné… Raději rychle zajistím vše, co je třeba, a zalezu do podpalubí, kde nevidím tu ničivou spoušť. Soustředím se na svého ježka v kleci, pomáhá mi zapomínat na to, jak strašně jsem nervózní. Jenže jak silně s lodí bouře houpe, na uklidnění mi nestačí ani tento hlavolam. Musím něco sníst. Než si uvědomím, že tyhle hrozny jsem původně jíst nechtěla, už jsem jich měla několik v sobě. Byly podezřelé už jen tím, kde rostly, na poušti by přece růst neměly! Bylo...