Pivoňka
Pivoňka Stuchlíková se narodila jednoho velmi teplého červencového dne. Už od rána bylo dusno, sedlákům pracujícím na poli se košile lepily k tělu. V hostinci se vypily tři sudy piva, a všichni nervózně očekávali bouřku. A když konečně přišla, byla to hrozná činěnice. Malinká hobitka přišla na svět za zvuku hromobití a sama se hláskem snažila hlomoz překonat. Byla tak červená, až jí rodiče dali jméno Pivoňka, podle květin rostoucích pod oknem jejich ložnice. Pivoňka dělala čest jak svému jménu, tak bouři, která oznámila její příchod. Takto vzteklou hobitku vesnice nepamatovala. Rozčilovalo ji hlasité kvákání kačen, štěkání psů, hraní ostatních, i skřípání kamínků pod koly vozu. Rychle jí to myslelo, takže během školních hodin netrpělivě bubnovala prsty o lavici,...
Prokletí
Všechno to začalo polibkem. Ne, nespletla jsem se. Vím, že polibkem by mělo všechno končit. Protože vše končí: ,,A byla svatba a žili spolu až na věky.“ Ale to bych předbíhala. Protože i pravá láska, ve všech dobách a říších, má svá pravidla. Je to vlastně něco jako taková dávno předpřipravená stolní hra. Tak dávno, že si to už nikdo ze zúčastněných nepamatuje. Je to logické, kdybychom si pamatovali, že vše je jen hra, z překážek by byla zábava a tolik nezbytná víra v příběh by postrádala smysl. Do hry tedy vstupují dvě strany a tři aktéři. Zní to absurdně, ale vážně tomu tak je. Dva hlavní hrdinové se ovšem nemohou jen tak náhodně vybrat. Nýbrž jsou k tomu předurčeni. Mají totiž určitou výjimečnost, propojenost. A to jim dává možnost dojít společně až do konce...
Jak Aurora překonala svůj strach z gumových kachniček?
Aurora byla mimořádně talentovanou kouzelnici s neuvěřitelnými schopnostmi. Její magické dovednosti překonávaly všechny ostatní kouzelníky v jejím regionu. Dokázala měnit podobu, ovládat živou i neživou přírodu, a provádět kouzla, která byla pro ostatní jen snem. Měla však jednu zvláštní slabost, která ji trápila od dětství – gumové kachničky. Od malička ji naprosto děsily gumové kachničky. Bylo to něco, co nedokázala překonat, a nikdy nezjistila, proč právě tyto bezvýznamné hračky ji tak vyváděly z míry. Možná to bylo tím, že měly tak podivný výraz na obličeji, nebo tím, že byly tak nápadně barevné a vždycky se zdály být připravené k tomu, aby něco vylouply. Aurora to však nedokázala vysvětlit. Celý svůj život se snažila gumovým kachničkám vyhýbat, což...
Chycená zlatonka
Maisey už pořádně kručelo v břiše. Že by si dnes zašla pro oběd dřív? Když výjimečně snídala tak brzy? Počkala na chvilku, kdy v krámku nikdo nebyl, rychle chytla klíče, napsala cedulku na dveře „Za 5 min jsem zpět“ a vyběhla. Venku pršelo, ale jí stačilo pár kroků. Šla jen ob jeden domek. Vstoupila do restaurace, a do nosu ji udeřila líbivá vůně pečeného masa, česneku a rozmarýnu. Říkala si, jaké má štěstí, že má tak skvělou restauraci hned vedle svého krámku se zeleninou. Rozhlédla se a usmála na všechny ty známé tváře. Bylo by bláhové myslet si, že tu v tuto dobu potká někoho nového. Lidé mají rádi tradice, a tak když jim na nějakém místě chutná, rádi si tam zajdou o polední pauze na oběd každý den. Proto i dnes seděl u malého stolečku v rohu pan Kloubek,...
Zašitá ponožka
Barbar Moran seděl v dřevěném křesle hned u krbu. Za ním byly navršeny kožešiny, aby se mu sedělo měkce. Do místnosti, i přes okna chráněná okenicemi, pronikalo prudké bubnování deště a vytí větru. Oheň vesele plápolal a Moran při jeho světle pečlivě zašíval ponožku. Jeho prsty působily až nepatřičně obratně s drobnou jehlou, která se v nich téměř ztrácela. Jeho mozoly měly mozoly, a drobné jizvičky mu křižovaly ruce tak hustě, až vytvářely téměř jednolitou plochu. Jehla se rytmicky zabořovala a vynořovala z ponožky. Jako všechno Moranovo oblečení, i ponožka se vyznačovala nápadnou kvalitou, ač hojně zkoušenou barbarovým životním stylem. Teď se stala obětí jednoho velmi neodbytného skřeta, který se pokusil zakousnout se Moranovi do kotníku. Už z ponožky pečlivě...
Děštivé Dědovsko
Ve vzdáleném království zvaném Rozmarýnko, se rozléhalo krásné město nazývané Dědovsko. Toto město bylo proslulé nejen svými pestrobarevnými domy a útulnými uličkami, ale také díky jedinečné atrakci nazývané Šílená Kolejnica. Byla to největší a nejdivočejší horská dráha, kterou svět kdy viděl. Její vysoké horské vrcholy a strmé zatáčky lákaly návštěvníky z celého království. Lidé z okolních vesnic chodili do Dědovska, aby zažili vzrušení a dobrodružství na této horské dráze. Jednoho dne však přišla na Dědovsko velká pohroma – neustálý déšť začal zatápět město, až se celé ocitlo pod vodou. Lidé byli zoufalí, jejich domy byly zaplaveny, a král se nemohl dočkat, až znovu uvidí slunce. Déšť padal, jako by se nechtěl zastavit a město bylo v ohrožení. Jednoho...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
