Podvod
Z pera Theresy Meyers -*- Jednoho z největších podvodů tohoto století jsem se bohužel účastnila. Nebylo to ovšem záměrné. Pouze jsem dostala jako dar, něco, co jsem úplně neměla dávat dál. Kamarádka potřebovala jeden slavný obraz (její partner po něm toužil a ona mu ho chtěla dát k výročí). Právě tento obraz jsem nedávno dostala. Rozhodla jsem se proto, že jí ho daruji. Nakonec se ovšem se svým partnerem rozešla. Její partner se tedy rozhodl, že obraz prodá v aukci. Odkoupilo ho muzeum umění, které ovšem zjistilo, že obraz je falešný. Muzeum tedy soudilo kamarádčina partnera, ten kamarádku a ta se mnou až doposud...
Pomluva
Z pera Tiany Ramero -*- Asi všichni máme aspoň jednu špatnou vzpomínku z dětství či dospívání. Někteří se potýkali se špatnými hračkami pod stromečkem, jiným rodiče odpírali sladkosti… A mě? Mě zahrnoval obří mrak pomluv. Velký nos, žádné peníze, špinavé oblečení, žádní domácí skřítci… Až toho jednou bylo dost. Vlastní medicíny ochutnat jsem jim dal ochutnat. Jednou, když učitel náš na hodinu došel, vydal jsem se na cestu hradem. Na každou skříňku a dveře, napsal jsem vzkaz o svém nepříteli – že mu nohy smrdí, že nemá ani dva rychlobrky. A na konci hodiny jsem skutečně nebyl obětním beránkem, i když stálo mě to vlastní...
Cudnost
Z pera anonymního autora -*- Toto jsem zažil o podnik vedle. Nebyl tak pěkný jako tady. Byla klasická knajpa. Špinavé stoly, těžký vzduch, kyselé hrozny. Toto se dělo o stůl vedle mezi kněžkou a zlodějem. „Proč si odepíráš tu rozkoš něco porušit?“ olízl si ret. „Ze stejného důvodu, proč ty si jí dopřáváš. Mám své přesvědčení.“ drobet se otřepala, jak jí ovanul závan vzduchu. „Jo, nedělat nic zábavného.“ znuděně se položil lokty na stůl. „Pokud je tvá zábava spojená s porušováním pravidel, nedivím se, že dnes prohráváš.“ hodila svou kostkou, kterou umístila na herní plán a popošla žetonem před soupeře. „Myslím, že jsem právě...
Lstivost – Opravdu
Z pera anonymního autora -*- „Miluju tě.“ Ta slova přišla tak nečekaně, až sebou trhla. Naštěstí se zdálo, že si toho Patrik nevšiml. Několik vteřin ticha, výrazně delšího, než je v této situaci obvyklé, jej přinutilo otázku zopakovat. „A ty?“ zeptal se. V jeho hlase zazněla nejistota. „Jistě,“ zalhala Tereza. Uvědomila si, že ta slova vypustila z úst s překvapivou lehkostí. Vlastně to ani nebolelo, ji tedy rozhodně ne. Opět si byla jistá v kramflecích. Něco v jejím hlase však přinutilo Patrika zvednout obočí. „Opravdu?“ „Opravdu,“ usmála se sladce a objala jej, aby se mu nemusela dívat do tváře. Nějakou chvíli to ještě vydrží....
Podvod
Z pera Simelie Mallorny -*- „Jak jsem říkal, vylíhne se z něho Severoamerický duhový. Cena je dost velká, ale víte přeci, že tento druh je moc vzácný.“ přesvědčoval profesorku Elat překupník a profesorka plna nadšení mu předala úspory a dračí vejce si odnesla. Když přišla domů, hned se jala o vejce starat. Když však vejce bezpečně uložila, všimla si, že jeho duhová struktura je narušená a má na prstech barvu. Takhle přeci to vejce nevypadalo, když ho získala. Vzala tedy vodu a omyla šupiny na vejci, jaké bylo její překvapení, když barva šla poměrně snadno dolu. Došlo jí, že byla podvedena, nebyl to vzácný...
Spravedlnost
Z pera Saiph Lacaille -*- Hlásali, že každý dostane, co si zaslouží. Říkali, že vyslechnou každého a rozhodnou dle nejlepšího vědomí a svědomí tak, aby viník nikdy neušel trestu. Slepota, váhy, nadhled, žádné bezpráví. Jednoho soudce z lidu jsem znával. Chodíval oblečen v šedém hávu, nikdy se neusmíval. Jeho náhled na svět byl jednoduchý – provinil ses, pykej. Dlouho jsem si myslel, že má pravdu. Jenže… pak jsem jednou při průjezdu vesnice na chudém jihu viděl krást stařenku chléb, aby nakrmila hladové vnouče. Potrestal ji useknutím dvou prstů. Tehdy mi došlo, že spravedlnost nemůže být slepá. Jak ostatně říkal i Villon: vlky z lesů žene...