Zoufalství
Z pera Newiky Shelley Lovecraft. -*- Šedé nebe pokryté mlhavými cáry, bez mraků. Zlatě zářící slunce přes něj nepřešlo věky. Dusivý prach pokrývající vše se dostával do plic a každý jeden nádech hrozil záchvatem bolestivého kašle. Procházela ulicí mezi troskami domů, rozhlížela se, pátrala očima a volala. Tak hlasitě, jak jí to jen poslední síly dovolovaly. Proč teď? Proč tady? Kam jen mohlo běžet? Pak to spatřila. Téměř vprostřed malého náměstíčka leželo drobné tělo, které pokrýval prach, stejně jako vše kolem. Dala se do běhu, zakopla a dopadla na kolena zajíkajíc se pláčem. Ztratila důvod žít. Ani mladičká lilie vyrůstající mezi ručkami dítka jí jej...
Upřímnost
Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Ráno všichni smutně koukali na mrtvé gerbery. Vedoucí Lhoták jednu vytáhl z půdy a prohlédl si ji: „Je to jasné, má spálené kořeny.“ Zle se podíval na Zdeňka. „Co jste jim to tam nasypal?“ „Přece to hnojivo, co včera přivezli. Říkal jsem vám, že se spletli a dovezli špatný typ, ale vy jste mi řekl, ať vás nezdržuju, že jsem nový a houby tomu rozumím a že mám použít, co poslali.“ „Vy jste upřímný jak gerbera, že jo. A taky ve zkušební době. Tak se sbalte a ať vás tu už nevidím. Buďte rád, že vás tu škodu nenechám...
Statečnost
Z pera Princess Star. -*- Po oné hodině bylinkářství, na které se paní profesorka tak rozčílila, se Betty rozhodla, že zajde do školních skleníků a doplní si k bršlici kozí noze výkres, aby na ni madam Aki rovněž neseslala svůj hněv. Nebylo těžké do skleníků zajít a bršlici nakreslit. Oříškem bylo hotový výkres odevzdat madam san Marino. Na statečnosti Betty nepřidávalo ani to, že cestou zpátky do hradu potkávala hloučky studentů, kteří vzrušeně debatovali o tom, jak profesorka bylinkářství zuří. Hodnou chvíli stála Betty před kabinetem, než se odhodlala zaklepat. Madam otevřela dveře s podmračeným výrazem. Jakmile však výkres spatřila, opět se pomalu začínala...
Lakomství
Z pera Melisy Pestré. -*- Kdysi žil v jedné vesnici muž. Ten se strašně nerad o něco dělil. Všechno chtěl mít pouze a jenom pro sebe. Jmenoval se sice Petr. Kvůli jeho povaze mu však nikdo neřekl jinak, než lakomec. To ho ale netrápilo. Na druhých lidech a jejich názorech mu totiž vůbec nezáleželo. Hlavní pro něj totiž bylo to, že on sám bude mít všeho dost. Ostatní lidé se zprvu snažili přivést ho na lepší cestu. On jejich pokusy ale vždy pouze zadupal do země. Brzy to tedy vzdali. A on si dál žil svůj osamělý život tak dlouho, dokud ho nakonec neukončila smrt.
Lakomství
Z pera anonymního autora. -*- Znával jsem dívku, která vlastnila skleník plný květin všech možných barev. Měla sestru, která jí pomáhala se o květiny starat. Teda až do chvíle, kdy vypukla ohromná hádka. Bylo tomu takto: ta první jednoduše nesnesla pomyšlení, že by měl kdokoliv stejné růže jako ona, kdežto ta druhá, jak tomu tak bývá, chtěla přesný opak. Toužila květiny rozšířit po celé zemi, aby je mohl obdivovat každý. A tak se ještě toho večera vydala na cestu pryč, s sebou vzala jediný růžový okvětní plátek a dala své sestře sbohem. Ta ji pak marně vyhlížela na prahu a nikdy svého rozhodnutí nepřestala...
Zoufalství
Z pera Marka Williama Callawaye. -*- Je zoufalství skutečně neřestí? Podle mne to je něco, za co většinou člověk nemůže, podle mne pokud člověk přijde k tomuto stavu, jedná se o neřest, až když si v ní člověk začne libovat, to už je podle mne ale tak trochu nemoc. Poznal jsem v posledních pár letech takového člověka, a byla to opravdu hrůza, ale jak to tedy dále řešit? Hlavní je, nekopat si jámu, najít si odrazový můstek, a začít žít, nejhorší na tom je, když pak člověk stahuje i všechny kolem sebe, a že se to nejspíše dost často stává. Je to vše vlastně hrozně...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
