Cudnost

Z pera Emy Talia. -*- Zahalená, tak čistá, až zrak přecházel. V hladině pod mostem se leskne její odraz neposkvrněnosti. Zlatý plášť, protkaný stříbrnými  nitěmi pokory a něhy se leskl v západu slunce. Okolo jako svatozář do dáli svítila mravnost, nevinnost a ušlechtilost. Cudnost se klidně procházela po mostě a v ruce držela náruč překrásných  lilií. Tu však začaly drobné plátky květů pomalu vadnout a opadávat. Sotva se okvětní lístky dotkly studené kamenné dlažby mostu, zčernaly. Prošlo tudy Smilstvo. A přesně v místě, kde se setkaly, se v mostě udělá velká díra. Cudnost jí propadne a bezmocně se nechá pohltit studenou vodou řeky. Příliš...

Podvod

Z pera Emy Talia. -*- Stojí na mostě a chladně se směje. Jeho smích se bolestně zarývá pod kůži a zebe. Vlévá se do žil a naplňuje tělo i duši chladem.  Zebe více než mráz. Podvodem ovládl všechno. Všude panuje smutek a zmatek. Pak naděje, jako nesmrtelná ikona vystoupí z vody. Tiše se postaví za Podvod a přišlápne mu plášť. Ten zaškobrtne a padá dolů z mostu. I na podvod se musí chytře. A nejlépe mu opětovat stejnou měrou. Když Podvod pohltí řeka Acheron, Naděje získá zpět svou sílu. Ctnosti i neřesti jsou opět vyvážené. Dokonalé, vyladěné, spokojené. Připravené prostoupit lidská srdce. S nehynoucí...

Lenost

Z pera Emy Talia. -*- Dnes se po mostě prochází neřest, jež nese jméno Lenost. Na první pohled byste ji nepoznali. Je totiž zahalená. Má mnoho plášťů. Jeden z nich nese jméno výmluva, druhý se jmenuje neochota, dalšímu se říká nečinnost, a ještě tu je zahálka, nechuť, stagnace či pasivita. K Lenosti přistoupila z druhé strany Píle. Počala svlékat vrstvy, odkrývala pravou příčinu. A Lenost se nechala. Měla totiž slabou vůli. Nic se jí nechtělo, nic jí nebavilo, a tak stála na mostě a odhalovala další své vrstvy. Píle jí odhalila, a ani jí nemusela popostrčit. Lenost svou podstatou sama upadla do vln řeky Acheron.

Hněv

Z pera Emy Talia. To není zemětřesení. To Hněv přebírá nadvládu. Most se otřásá, základy jsou narušeny. Jedna kostka padá za druhou, drolí se a ukládají se na dno, pohlceny tmavou vodou. Na hladině se tvoří kruhy, vlny se zvětšují a Hněv roste. Pak na polozbořený most vstoupí Láska. Víte, že i Hněv smí být vlastně pozitivní a přínosný? Dovolí nám vypustit přebytečnou páru, učí nás pracovat s emocemi. Dává sílu. Učí nás, jak Hněv vlastně zformulovat a co udělat nebo naopak neudělat. Ovšem Hněv umí také horlivě vybuchnout. A to pak neustojí ani nejčistší Láska… Dej pozor, na koho se hněváš, komu...

Obžerství

Z pera Emy Talia. Ach, to vám byla hostina! Stoly se prohýbaly pod náporem chutí, rozmanitých vůní a koření. Tam na talíři byl servírován Hněv, támhle v misce plavala Lstivost, vedle vidličky leželo Zoufalství. Do omáčky bylo přidáno Lakomství, ochucené solí a Leností. V polévce jako mastná oka plavala Závist, ve skleničce se topila Lehkomyslnost. Smilstvo a Pýcha vmíchané do pudinku, Pomluva v solničce, Podvod lenivě ležel v kávě. Kdo by nechtěl ochutnat! Pak na most však vstoupila Střídmost, jen mávla rukou a hostina skončila. Obžerství se vším nádobím skončilo v řece Acheron. Tam leží na dně a čeká. Rozbité na tisíce ostrých...

Závist

Z pera Emy Talia. Když se Štědrost díky svému dobrému srdci vyškrábala zpět na most, na nic nečekala  a shodila Závist do řeky. Musela. Dobře poslouchejte proč. To proto, aby naše srdce měla místo pro ctnosti, které stály na mostě minule. Ano, vzpomínáte na Spravedlnost? Vedle ní stojí Statečnost, ruku v ruce s Vírou, Trpělivostí, vedle s hlavou vzhůru se tyčí Upřímnost, Moudrost, i Píle tu je, hned vedle Lásky s Nadějí, trošku vzadu stojí Cudnost, uprostřed všech pak Střídmost. A všechny s láskou objímá Štědrost. A pod hladinou Závist sleduje, jak člověk může být lepším, jak roste a sílí. S ctnostmi...