Z pera Emy Talia.
-*-
Zahalená, tak čistá, až zrak přecházel. V hladině pod mostem se leskne její odraz neposkvrněnosti. Zlatý plášť, protkaný stříbrnými nitěmi pokory a něhy se leskl v západu slunce. Okolo jako svatozář do dáli svítila mravnost, nevinnost a ušlechtilost. Cudnost se klidně procházela po mostě a v ruce držela náruč překrásných lilií. Tu však začaly drobné plátky květů pomalu vadnout a opadávat. Sotva se okvětní lístky dotkly studené kamenné dlažby mostu, zčernaly. Prošlo tudy Smilstvo. A přesně v místě, kde se setkaly, se v mostě udělá velká díra. Cudnost jí propadne a bezmocně se nechá pohltit studenou vodou řeky. Příliš slabá…
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!