Pokrok
Kdo je tajemný prorok? To vám prozradí pan Nebelbrach spolu s bobříkem cizích světů. -*- „Velký je Mránkul!“ volali všichni a tančili divoký mečový tanec. Železo řinčelo o železo, sekali po sobě a na poslední chvíli uhýbali hlavou nebo nadskakovali nad prolétajícím ostřím. Nebyla to slavnost hrotů, ani jílců, byla to příprava na boj. Sousední kmen zákeřně unesl jejich pět dívek, které sbíraly ostružiny dál od tábora. Když se večer nevrátily domů, šaman se otázal boha mečů Mránkula, jejich kmenového boha, co se s nimi stalo, a ten se zjevil uprostřed blýskajících se čepelí. „Unesli je, pomstěte se!“ vykřikl, „Vaše meče neminou nepřítele, jedním švihnutím setnete pět hlav!“ Nyní prováděli složitý magický rituál s přesnými pohyby a výkřiky, aby se boží předpověď...
O malém bobříkovi
Pojďte si poslechnout pohádku, kterou pro vás sepsala slečna Cesmína Hardy. Bobřík spánku už je připravený pod peřinkou a už se těší, jak rychle usne. -*- Byl jednou jeden malý bobřík, který žil u jezera v dřevěném domečku společně s maminkou a tatínkem. Pan Bobr hodně cestoval a nikdy nebyl doma, a tak malého bobříka vychovávala převážně paní Bobřice. Malý bobřík, byl hodný, málokdy zlobil a dokonce rád pomáhal mamince v domku i v okolí. Měl ovšem jedno veliké přání, a to, aby mohl cestovat a objevovat svět stejně jako to dělává jeho tatínek. Zatím byl vždy opatrný a chodil na průzkumy jen okolo domečku, který měl vždy na dohled. Maminka tohle toulání neviděla ráda a snažila se malému bobříkovi vysvětlit, že by se mohl ztratit a v lese by na něj mohlo číhat...
O vílách
A máme tu další polední pohádku, tentokráte z pera slečny Mayi Prinz. Žila byla jedna holčička, která byla tuze nešťastná. Rodiče ji neměli rádi a nikdy neměli daleko k bití. A tak se, kdykoli jen mohla, snažila utíkat pryč, do lesů. Tam někdy zůstávala i celé hodiny, dokud nenastala noc a ona se, promrzlá až na kost, nevrátila domů, kde ji čekalo zase jen bití. A tak není divu, že jakmile přišlo léto, ztratila se někdy v lese i na celé dny. Věděla, kde jsou potůčky s průzračně čistou vodou, jaké bobule může bez obav jíst a v jaké noře nebo vykotlaném pařezu si může v noci lehnout. Les se stal jejím skutečným domovem, znala každý strom a každý kořen, co ho tvořily. Nebo si to alespoň myslela. Jednou jím...
Za všechny omrzliny na světě
Po přečtení double drabble od pana Alexe, budete i vy souhlasit s bobříkem sta chvil, že pro některé chvíle se vyplatí mrznout. Třu si ruce, foukám do nich, abych zahřál promrzlé prsty. Už ani nevím, jestli se třesu zimou nebo nervozitou, sám to nepoznám. „Prostě s klidem,“ říkali mi. „Buď to bude fajn nebo ne. I kdyby to bylo fiasko, zkusit bys to měl.“ A tak tu stojím, vítr se mi snaží shodit kapuci a mám pocit, že mi k sobě přimrzají oční víčka. Nedám se, slibuji si. Je to přece moje chyba, že jsem tu o deset minut dřív. Jenže jak jinak bojovat s nervozitou? Kdybych šel na čas, bál bych se, že přijdu pozdě. Jsem já to ale pitomec, pomyslím si a mám chuť se otočit a utéct do tepla domova. Málem do něj vrazím. „Snad mi nechceš utéct...
Tajemná zima
A nyní si dáme něco kratšího. bobříka sta chvil z pera pana Cinexe Stara. -*- Jednoho zimního večera mne vzbudil nějaký podivný zvuk. Klepání na okno, alespoň mi to tak přišlo. Zvedl jsem se z postele a šel okno otevřít. Když jsem se podíval z okna, zahlédl jsem nějaký stín utíkajíc od našeho domu. Oblékl jsem se, vyběhl z domu do obrovské sněhové vánice a běžel směrem, kam zmizel ten tajemný stín. Běžel jsem minutu, deset, patnáct a už jsem skoro nic neviděl. Najednou přede mnou stál stín vysoký jako já. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se. „Jen tvé já, přišel jsem se podívat, jak si užíváš vánoce.“ Upadl jsem a vzbudil se uprostřed Štědrovečerní...
Bílé stíny
Dalším bobříkem, kterého ulovil pan Cinex, se stal bobřík městských legend. Za městem Kutná Hora je na první pohled krásný les na hoře jménem Kaňk. Mnoho lidí zde chodí venčit své domácí mazlíčky, někdo sem chodí na procházky do krásného čistého lesa. Když je den, je tento les opravdu jeden z nejkrásnějších, co můžete u nás vidět. Ale když je noc? Ne že by tento les v noci nebyl tak hezký jako přes den, ale je zde nejspíš něco, o čem nikdo z nás neví. Dříve zde na vrchu hory stála hájovna, která se z neznámých důvodů přestala používat a začala chátrat. Jen prohnilé kusy zbylého dřeva, nějaké kameny v okolí porostlé mechem a jinak všude hustý les. Této legendě bych nevěřil, dokud bych to nepocítil na vlastní kůži. Kolem té staré hájovny je zkrátka zvláštní...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
