O Angelině a hříběti

Slečna Rogerina se vrátila k lovu bobříků a podařilo se jí ulovit bobříka spánku pohádkou o Angelině a hříběti. -*- Angelina Burkesová, osmiletá žákyně základní školy, stála 2. července na místním hřbitově a pokládala nádherné květiny na náhrobní kámen své matky. Byl to už rok, co spolu byly na jedné výpravě. Maminka pracovala u policie a měla za úkol zastavovat nebezpečné zločince. Angelina jí často pomáhala, protože byla šikovná a na svůj věk rozumná. Jeden z mužů byl ale silnější než maminka. Její dcera se stihla schovat, ale i tak byla očitým svědkem toho, jak odpadlík společnosti na maminku použil vystřelil. Nikdo už jí nedokázal pomoci. Teď jí nezbývalo nic jiného, než otřít si slzy a vydat se domů za tatínkem. Po cestě že hřbitova si vždycky potřebovala...

Poslední chvíle

K lovu bobříků vítáme slečnu Katie Haleki, která jako první ulovila bobříka sta chvil. -*- Na mýtině panovalo ticho. Jediné, co bylo slyšet, byl poryv chladného větru a vrzání staré břízy. Bílý sníh odrážel zapadající slunce. Vypadalo to přenádherně, jako by zem pokrývala záplava blyštivých diamantů. Ona ležela zcela nahá a chlad jí neúprosně prostupoval tělem. Zavřela oči. Vydechla. Ten výdech, ten byl její poslední.

První hráz

Do lovu bobříku se přidala i slečna Destiny Dark – též si za svého prvního bobříka vybrala Bobříka sta chvil. -*- Bobr Karel našel ve vodě pěkně zbarvené rybky, ale protože jeho nejlepší kamarád méďa Tonda měl zimní spánek, nemohl mu je ukázat. A tak Karel hledal všechno možné dříví v okolí, aby zastavil průchod vody a zamezil tak rybkám k útěku. A od té doby Karel staví v zimě hráze.

Vánoční prázdniny v Bradavicích

Mezi nové lovce bobříků vítáme i slečnu Lauru de Morganne, která si za svého prvního bobříka zvolila Bobříka sta chvil. -*- Kolejní ředitel se houpal ve svém křesle u krbu a vymýšlel program na první den po Vánocích. Většina studentů odjela za rodinou, ale i ostatní si zaslouží pořádnou péči. Projdou se sněhem k jezeru, kabáty zahřejí kouzlem. Pak rychlá koulovačka na louce mezi lesem a hradem. A nakonec horká čokoláda!

Zima

Do lovu bobříků se zapojila i bývalá šéfredaktorka čítárny Helenia Kukková. Prvním bobříkem, kterého získala, se stal bobřík sta chvil. -*- Podupávám ve sněhu, ruce zaražené v kapsách. Už měl dorazit. Kde vězí? „Ahoj,“ uslyším pobavený hlas. Otočím se a dostanu zmrzlou pusu. „Miluju tě,“ zašeptá. „Já vím,“ prohodím a se smíchem rychle uhýbám, zatímco sněhová koule v jeho ruce rychle hledá místo mezi límcem mého kabátu a šálou. „Áááá…“ Našla.

Haiku v roce

Slečna Rogerina s lehkostí ulovila bobříka tajemných dálek a vy si můžete přečíst její krásná haiku. -*- leden Zima v půlce je – mrzne až praští. Sněží. Nos se červená. únor Děti venku jsou – naposled se koulují. Mávají zimě. březen Přichází jaro. Zem stále studená je, les se však budí. duben Otepluje se. Je radost v očích dětí. Zvěř má mláďata. květen Vše je v rozpuku. Země hraje barvami. Všude zní jen smích. červen Sladké ovoce. Šťáva stéká po bradách. Sladce voní sad. červenec Horoucí jsou dny. U vody všem skvěle je. Nanuky lížem. srpen Horko spaluje. Do školy se chystáme. Léto končí nám. září S brašnou škole vstříc. Vědomosti sbíráme. Podzim začíná. říjen Zima se blíží. Vítr fouká den co den. Draky pouštíme. listopad Barvy všude jsou. Listy padají...