Zima
Do lovu bobříků se zapojila i bývalá šéfredaktorka čítárny Helenia Kukková. Prvním bobříkem, kterého získala, se stal bobřík sta chvil. -*- Podupávám ve sněhu, ruce zaražené v kapsách. Už měl dorazit. Kde vězí? „Ahoj,“ uslyším pobavený hlas. Otočím se a dostanu zmrzlou pusu. „Miluju tě,“ zašeptá. „Já vím,“ prohodím a se smíchem rychle uhýbám, zatímco sněhová koule v jeho ruce rychle hledá místo mezi límcem mého kabátu a šálou. „Áááá…“ Našla.
Haiku v roce
Slečna Rogerina s lehkostí ulovila bobříka tajemných dálek a vy si můžete přečíst její krásná haiku. -*- leden Zima v půlce je – mrzne až praští. Sněží. Nos se červená. únor Děti venku jsou – naposled se koulují. Mávají zimě. březen Přichází jaro. Zem stále studená je, les se však budí. duben Otepluje se. Je radost v očích dětí. Zvěř má mláďata. květen Vše je v rozpuku. Země hraje barvami. Všude zní jen smích. červen Sladké ovoce. Šťáva stéká po bradách. Sladce voní sad. červenec Horoucí jsou dny. U vody všem skvěle je. Nanuky lížem. srpen Horko spaluje. Do školy se chystáme. Léto končí nám. září S brašnou škole vstříc. Vědomosti sbíráme. Podzim začíná. říjen Zima se blíží. Vítr fouká den co den. Draky pouštíme. listopad Barvy všude jsou. Listy padají...
Voják
Pro svého dalšího bobříka se slečna Rogerina rozhodla pokračovat v příběhu Vzpomínáš… -*- Unaveně jsem se podíval na monitor počítače. Šest hodin. Povzdechl jsem si. Ještě hodinu tu musím vydržet. Pak konečně zavřu, uklidím a půjdu domů. Zatočil jsem se na kolečkové židli, vzal si do ruky rozečtenou knihu a dal se do čtení. Jmenuji se Martin O’Donoughe a v knihovně pracuji už dobrých deset let – co skončila válka. Odešel jsem z armády, nedokázal jsem už dál zabíjet – stalo se tam něco, co jsem nedokázal vzít, nedokázal se přes to dostat. Jsem gay – hrdě to přiznávám. Na bojišti jsem ale musel zabít svého přítele, protože jsme ve válce stáli proti sobě. Vždycky jsem myslel, že bránit ve válce svůj lid je ta nejvyšší pocta. Od toho dne...
Vzpomínáš
S bobříkem velkých citů gratulujeme slečně Rogerině k úspěšnému ulovení dalšího bobříka. -*- Odtrhli nás od sebe, jakoby jedno tělo rozdělili vedví. Postavili nás každého na opačnou stranu, oblékli nám barvy, které jdou proti sobě. K čemu je láska, ptám se? K čemu je láska, když svět ji chce zničit? Protože chce. Ne. Není to svět. Jsou to lidé. Svět, život nás dal dohromady, lidé nás rozdělují. Ale já budu bojovat. Ne tady na frontě, proti tvým, jako ty proti mým. Já budu bojovat za nás. A alespoň pohled na slunce, když bude ráno vycházet a k večeru se zas ztrácet, mi připomene tvé zlaté vlasy. Pamatuji, když jsme leželi přitulení k sobě a já vdechoval vůni těch vlasů. Ta vzpomínka mě tu drží při životě. John P. S. Vzpomínáš? K čemu je láska? Je pro lidi, aby...
Děsivý zvuk
Myslíte si, že práce v knihovně je jen nuda? Tak to vás (i bobříka strachu) vyvede slečna Simelie z omylu! -*- Abigail Lernerová léto trávila v městské knihovně na brigádě. Jako práce to moc náročné nebylo, nicméně se jednou stalo, že zůstala na tuto knihovničku sama, jelikož její kolegyně onemocněla a vedoucí ten den trávila zatopená v administrativní záplavě. Jelikož to byla malá knihovnička, nestávalo se moc často, že by někdo přišel vypůjčit si nějakou knihu. Abigail to vůbec nevadilo, sama byla knihomolem a tyto dlouhé chvíle si krátila čtením, tento den však neměla náladu cokoliv číst a tak se rozhodla, že půjde založit vrácené knihy do regálů. Nakládala tedy knihy na vozíček a rozjela se s nimi k regálům, na pomoc jí pomáhal...
O smutné škrkně
Pojďte se posadit ke slečně Simelii a spolu s bobříkem spánku si vychutnejte pohádku O smutné škrně. -*- Žila, byla jedna škrkna, která se světem protloukala jako sirotek. Co je to zlobení vůbec netušila a tak se všem snažila pomáhat. Přišla k první kouzelnické rodině, zaklepala na dveře a jen co jí uviděli obyvatelé, tak jí zavřeli před nosem. Škrknička trochu posmutněla, ale šla to zkoušet dál. Zaklepala tedy na další dveře a chování obyvatel bylo podobné. Tentokrát však odcházela pokropená špinavou vodou. Zkusila to tedy i potřetí, ale jen co zaklepala, už jí hnali koštětem pryč. Škrknička se smutně sunula světem a pomalu upadala na mysli. Nevěděla, kam se má vydat, a vůbec netušila, proč se k ní kouzelníci takto chovají, vždyť jim nic neprovedla. Jelikož byla...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
