Kočičí dáma
Přišli vám kočičí dámy jako milé paní, které jsou známé tím, že je zbožňují kočky? Nu, možná po dnešním příběhu z pera slečny Klotyldy na ně změníte názor. Bobřík ponaučení si na ně rozhodně začne dávat pozor! -*- Milý bobříku, chtěla bych tě varovat, tak jako se snažím varovat všechny své kamarády a příbuzné. Jestli občas chodíš ulicemi, určitě už jsi mnohokrát potkal podivnou stařenku, která zrovna krmila toulavé kočky. Jen vzpomínej. Bývá to nepříliš upravená dáma, která ale nepůsobí jako klasická bezdomovkyně, nijak zvlášť nesmrdí, má se do čeho zachumlat. A mívá kapsy plného něčeho, čím potěší ty kočičí jazýčky. Když člověk přijde, dávno toulavé kočky přivábila k sobě, i když se třeba občas nějaká další přidá. Ale tu stařenku samotnou člověk nevidí...
Noční kontrola
Existuje jedna profese, která každého z nás v určitém věku dokázala vyděsit. Ale pokud by se mělo stát to, co se odehrává v příběhu Noční kontrola, nikdo z nás by v takovém světě určitě nechtěl žít. Už se začínáte trochu bát? Tak chytněte za tlapku bobříka strachu a nechte tajemného autora, aby vás vystrašil. -*- Setmělo se a já stála na poloprázdné ulici. Nikdy nebylo ani jednoho človíčka, který by mi poradil cestu domů. Kdo jsem? A jak jsem se tu ocitla? V hlavě se mi honilo plno otázek a já si na nic nevzpomínala. Nakonec jsem se intuitivně rozhodla vydat osvětlenou ulicí a doufala, že přece jen někoho potkám. Netrvalo to dlouho a já konečně někoho zahlédla. Zrychlila jsem krok, až jsem skoro běžela. Vlasy měl schované v kapuci a nebylo mu vidět do obličeje....
O dráčeti a želví babičce
Slečna Newika si pro vás a bobříka ponaučení připravila krátkou bajku o malém dráčeti a jedné želví babičce. -*- Byl jednou jeden malý dráček. Vyklubal se z vajíčka, stejně jako jeho sourozenci, ale od malička byl jiný. Zatímco jeho sourozencům rostlo tvrdé brnění z šupin, ve kterém vypadali i ve své maličkosti jako honosní rytíři v plné zbroji. Naše dráče ale zůstávalo lysé. Když trochu povyrostlo a naučilo se mluvit, často se ptalo maminky: „Mamííí, proč nejsem jako bráškové? Proč nemám šupiny?“ A maminka dračice na nevyvedeného drobečka jen nechápavě pohlédla a pokrčila křídly – měla moc práce s nezvedenými dráčky, kteří se vzájemně prali a zkoušeli svou sílu a své majestátní zbroje. „Představ si, že šupiny máš, třeba…“ A už...
Inkvizitorův dům
Jste také ti odvážlivci, kteří rádi prozkoumávají místa s temnou historií? Pak neváhejte a po boku bobříka strachu a slečny Cesmíny vyrazte na návštěvu Inkvizitorova domu. -*- Lucie vždy ráda cestovala a objevovala pro ni nová místa. Obzvlášť v oblibě má tzv. místa s příběhem. A na jedno takové místo před pár lety narazila… Vracela se z výletu po nějakých památkách, už se stmívalo, tak byla ráda, když v zapadlé uličce města objevila útulný hostinec. K její smůle měli všechny pokoje obsazené, tak se Lucie zeptala, zda nemají jakékoliv místo na přespání. Stačí jí jen někde pod střechou složit hlavu a trochu se vyspat, než ráno vyrazí domů. „Vážně už nikde nemáme místo. Jedině snad v Inkvizitorově domě,“ vyhrkl omluvně hostinský. „Ale to nepřipadá v úvahu,“...
Štěstí v neštěstí
Příběh pro bobříka velkých citů od neznámého autora je velmi silným příběhem o tom, že i když vám osud klade pod nohy překážky, chce to jen vydržet a počkat si na to své štěstí. -*- Do malé vesničky se narodila dívka, ke které byl život už od malička krutý. Diagnostikovali ji dětskou mozkovou obrnu, skoliózu páteře a jednu kratší Achilovku. Takže už jako kojenec jezdila na různé rehabilitace a cvičení. Naštěstí na ní nic z toho není skoro poznat. Po Achilovce jen zůstalo občasné chození po špičkách, které si sama ne vždy uvědomí. Ve školce ji kvůli tomu šikanovali. Posmívali se a mlátili ji. Možná i kvůli tomu, že již v pěti letech počítala příklady s tisícími, umělá psát a některá slova číst. Na základce ji chtěli posunout skoro do 3 třídy, že v první i celkem...
Skrytý talent
Začtěte se do příběhu pana Alexe o tom, že váš talent nemusí být na první pohled patrný. A možná si při čtení uvědomíte, jaký je ten váš skrytý talent. Bobříkovi ponaučení by to určitě udělalo radost. -*- Žila, byla, jednou jedna bobří rodinka. Táta bobr, máma bobr a šest malých bobříků, jejich dětí — Adam, Bětka, Cilka, David, Eliška a Filip. Žili si poklidně na břehu jednoho jezera a generaci po generaci se starali o hráz, kterou postavili už jejich prapraprapradědečkové. Tahle bobří rodinka ale nebyla jen tak ledajaká rodinka. Už po staletí se vyznačovali uměleckým talentem, který neznal hranice. Rok co rok se jeden bobr s druhým předbíhali, kdo vytvoří nádhernější umělecké dílo. Pozorný kolemjdoucí by si mohl všimnout nespočtu obrázků vyrytých do kůry, soch...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
