Hérostratos (jednoaktovka)

Bobřík volnosti v podání pana Nebelbracha vás vezme na divadelní představení. Přejeme příjemný zážitek. -*-   Chudý příbytek antického studenta v Efezu. V rohu hoří v krbu oheň. U zdi na rohožce leží Hérostratos, zacpává si uši a převaluje se. Dav zpoza okna (vykřikuje opakovaně po celou dobu trvání hry): „Velká je efezská Artemis!“ Vejde Kněz. Kněz: „Probuď se a vstávej, Hérostrate, mám s tebou řeč.“ Hérostratos: „S buzením se nemusíš obtěžovat, v tom křiku se nedá spát. A mluvit se mnou můžeš, i když budu ležet. Pokud tě bude slyšet.“ Kněz: „Posílá mě za tebou městská rada.“ Hérostratos: „Dělá si poslíčka z kněze?“ Kněz: „Nebuď drzý. Bez městské rady a jejího příspěvku bychom chrám nikdy nepostavili. Však ho obdivují všude, už ho nazvali divem světa. Celých sto...

Poslední z draků

Být posledním z draků není žádná sranda. O tom vás přesvědčí i příběh slečny Newiky pro bobříka volnosti. -*- Oblohou se přehnala stvůra. Krajina se pod jejím stínem měnila v ohořelou pustinu a ti, kteří spasili své duše po spatření příšery, nebyli schopni promluvit. Strach se šířil krajinou jako temná mračna a halil království do černých barev. Lidé se skrývali ve svých domovech, ale ani tam si nepřišli v bezpečí, neboť šly zkazky, že netvor během jediného mrknutí oka proměnil celou vesnici v popel. Vládce země i jeho rádcové usilovně pátrali po urozeném hrdinovi, který by je byl ochoten draka zbavit a v boji riskovat svůj život. Nikdo neměl tušení o tom, že ačkoliv se drak nad královstvím pohybuje, zatím se neodvážil ulovit jediný kus dobytka. I kdyby největším...

Zamyšlení

K bobříkovi volnosti se  hodí jakýkoliv žánr. A tak jej slečna Petromila ulovila na krátké zamyšlení se. -*- Sedíš pod Vrbou. Posledních pár lístků šumí ti nad hlavou. Postupně mění barvy a snášejí se k zemi. A já je sbírám. V každém z nich vidím jeden bobří příběh. Příběhy, co píše sám život. Příběhy psané srdcem, příběhy o bobřích přátelstvích. Jsem ráda, že jsem se klání zúčastnila. Naučila jsem se mnohé. Trochu laskavosti, špetku trpělivosti, něco málo z přírody, kapku bobřího smyslu pro humor ale hlavně jsem se seznámila. S Paní vrbou, madam Eillen a s bobry. Seznámení je to věru životní. Moudrá Vrba mne naučila klidu. Madam zase smíchu a kluci bobři? Těch bylo třináct. S prvním bobrem jsem se od srdce zasmála, když jsme nemohli odtrhnout zuby od dřeva. S...

Společenstvo světla

Do lovu bobříků se v posledním kole přidala slečna Kenna a rozhodla se ulovit bobříka volnosti. Vítáme ji mezi řadou lovců a doufáme, že v budoucnosti se k lovu vrátí a uloví i zbývající bobříky. -*- Mohutné zdobené dřevěné dveře se otevřely a my společně i s několika strážci, jenž nás sem dovedli, vstoupili do základny Společenstva Světla. Bylo obrovské a vypadalo to, že je tam nejspíš pěkný zmatek, protože všude okolo nás pobíhala spousta lidí, pokřikovali na sebe a kamsi pospíchali. Ostražitě jsem se rozhlížela po neznámém místě, než mě z mého přemýšlení o tom, kolik se zde nachází dveří a oken pro případ útěku, vytrhla neznámá žena oděná v bílých obyčejných šatech, přes které měla přehozený plášť ve světle žluté barvě s jemnými stříbrnými ozdobami a přes...

Štědrý den

Báseň slečny Indris sepsaná pro bobříka volnosti měla být vydána spíš na Štědrý den. Ale nám to nevadí a rádi zavzpomínáme na Vánoce. -*-   Dnes slavný nastal nám,po roce zas přichází,s radostí se provází,napětím ani nedýchám.   Ráno stromek ustrojím,z půdy snesu ozdoby,různé mají podoby,opatrně je zavěsím.   Pak z větví svícen vytvořit,to zdá se být lehké,však dílo je křehké.Slavnostní stůl má ozdobit.   Mamince ráda pomáhám,brambor hromadu oloupat,vanička salátu není jen tak,když příbuzným jej rozdávám.   Recept je starý rodinný,základem je zelenina vařená,s vůní cibule spojená.Salát bude ozdobou hostiny.   Kam jen jsem dala cukroví,zvláštní z toho pocit mám,bylo na stole. Přísahám.Už v bratrově bříšku si lebedí.   Nakonec dárky zabalit,doufám že radost bude...

Můra

Pokud jste měli rádi můry, tak po příběhu sepsaným slečnou Miou pro bobříka volnosti na ně možná změníte názor. Alespoň bobříci už si prý na můry budou dávat pozor. -*- „Běž do svého pokoje!“ Běžel! Přímo pádil. Dveře za sebou zabouchl s takovou prudkostí, až zařinčely tabulky v jejich výplních. Na chvíli ustrnul, že tohle bude na otce příliš, vtrhne do pokoje a nařeže mu. Zaposlouchal se. Nic. Otec zřejmě sedí v kuchyni s hlavou v dlaních jako vždy, když ho Samuel rozzlobil. Hodil sebou na postel. Z podlahy se zvedl oblak prachu. Ve světle lampy na stole to připomínalo výbuch sopky. Chlapec se vymrštil a lampu vypnul. Pokoj se ponořil do šera. Uuííí! Z každičkého centimetru chlapcova těla unikal vztek. Měl pocit, že se nafukuje jako balón. Za chvíli se odlepí od...