Bobřík velkých citů

Osudová chyba

Včerejší strašidelný příběh je minulostí. Pokud se ale stále trochu bojíte, třeba vás uklidní pan Connor Ian McBrownnies s bobříkem velkých citů. I když… Podle názvu příběhu to nevypadá na šťastný konec… -*- „Ano!“ odpověděla Elena na osudovou otázku. „Vezmu si tě, Rome!“ pokračovala s odpovědí na otázku, jestli se stane jeho nevěstou. Byla nadšená, na žádost o ruku čekala pomalu pět roků. Pět roků žije s Romanem, aniž by se o něm moc dozvěděla. Dodnes nezná jeho kamarády, zájmy a to nejzajímavější – jeho rodinu. „Víš, zlato,“ začal Roman promlouvat k Eleně jeho typickým začátkem věty, „pamatuješ, jak jsem ses neustále ptala na mou rodinu?“ „Jasně, jo, ale vždy jsi změnil téma a po zbytek dne jsi byl docela… no… navrčenej.“ Odpověděla Elena s mírným...

Ironie hvězd

Nejkrásnější příběhy píše život sám. Bobřík velkých citů byl doslova unesen příběhem, který mu vyprávěl Cinex Star. Přečtěte si i vy, jak nalezl svoji lásku a zavzpomínejte na vaše první setkání s milovanou osobou. -*- Na obloze září miliardy hvězd, které protíná mléčná dráha, která vypadá jak závodní okruh. Měsíc prosvěcuje ten jediný malý mráček ve středu té tmy. Odražené sluneční paprsky dopadají na povrch měsíce a odráží se směrem přímo do mých očí. Kolem mě jsou jen temné stromy, které nedostaly tu možnost napít se měsíční záře. Sluchátka v uších, jediná opuštěná lavička ve středu hlubokého lesa a hlava plná jen a jen jí. V hlavě tolik otázek jako hvězd na obloze jen na to jediný téma. My, já a ona, nikdo jiný. Jak jen tak sedím a vnímám tu dojemnou písničku...

Domek u jezera

Na své si poprvé přišel i bobřík velkých citů. Slečna Maya Prinz pro něj sepsala příběh, při kterém zaplesá nejedno srdce. -*- Adelaide zasunula meč do pochvy a úlevně vydechla. Ve tváři měla únavu, ale spokojeně se usmívala. „A je po něm,“ prohlásila spokojeně, očima sledovala velké zvíře, které ještě před pár hodinami terorizovalo okolí. Tedy, zvíře… to nebylo docela přesné. Třetí oko na čele zmutovaného divočáka sebou ještě cukalo. „Pěkně ses na něm vyřídila,“ zasmál jsem se. Pokaždé, když se podobným způsobem pustila do boje, trochu mě děsila. Ale jen trochu. Prohrábla si vlasy, aby se jí propocené prameny odlepily od krku. „No jo. Lov mi chyběl,“ přiznala. Vážně tomu bylo pár týdnů, co se nedostala z města. Oba jsme byli členové cechu šermířů, ale Adelaide...

Autor : Maya Prinz dne 10/13/2020 | Literární bobříci, Bobřík velkých citů | 0 komentářů