Stopy v snehu

Keď som prechádzala krajinou, sneh mi vŕzgal pod nohami. Pred očami som mala nekonečnú belobu, miestami poškvrnenú osamotene postávajúcim stromom. Musela som sa ponáhľať, lebo temnota noci tu bude čo nevidieť, tichá, plaziaca sa, nemilosrdná. Dúfala som, že to stihnem do bezpečia, kým sa vyberú na lov tie nočné netvory.

Rok v haiku očima Olivie Baker

Január Nový rok je tu, tichý svet je bez ruchu, sneh pokrýva zem. Február Mrazivé rána, hmla sa dvíha z polí, ticho pred jarou.  Marec Slnečné lúče, roztápajúce snehy, nádeje rastú.  Apríl Vtáci už hniezdia, srdce sa mi napĺňa, život sa rodí. Máj Noc je plná hviezd, či teplý vánok fúka? láska vo vzduchu. Jún Teplé sú noci, letné sny prichádzajú. hviezdy nad hlavou. Júl Zelené lesy, v tieni sa schováme, potok osvieži.  August Zrelé ovocie, prichádza koniec leta, spomienky máme.  September Listy sa sfarbia, noc prichádza skôr jak chcem, nové začiatky.  Október Chladný vzduch a dym, vôňa pečených jabĺk, svetlá v oknách, November Hmla sa rozpína, chladné rána bez slnka, deka a kniha.  December Padá prvý sneh. Rodina sa schádza pod Vianočným stromom. Zima Snehové...

Sladkých patnáct

Sladkých patnáct – tak se jmenuje ulovený bobřík slečny Vardy, které stačilo pouhých padesát slov na úchvatnou mini povídku.  Patnáct pod nulou. Na zastávce autobusu stojí tři výstavní exempláře „muž junior“. Strhnu čepici, prohrábnu vlasy. Rozepnout bundu, vyprsit se, zatáhnout břicho, nahodit nenucenou chůzi modelky. Prásk. Přehlédla jsem náledí. Testosteroni se tlemí. Na nohy mi pomáhá jakási hodná stařenka. Co se dá dělat. Umřu, jako stará panna.

Snenie

Bobřík veršů ulovený slečnou Olivií.     Ležím si ja na posteli, slniečko cez oblok hreje. Ajaj, ajaj, beda, zle je. Nie je mi to po vôli. A čo že mi tu tak vadí? Pracovať by som už mala. No ja ale hneď tak zrána padám späť do periny. Sen za viečkami sa rodí. Nad krajinou voľne lietam. Nechoď prosím dieťa, nie tam. Duch strachu hneď mi radí Nedbám naňho, hore vzlietam. Vietor mi vo vlasoch víska. V ušiach mi len trochu píska. Nebojím sa, smerujem tam. Tam nad obzor, v šíru diaľ. Neviem ale či späť trafím. To ma ale nezastaví. Toto si on snáď vždy prial       On, čo sny mi v hlave neraz Vnúka, plní túžby moje A čo, že len v snení to je? Aj tak šťastím horím teraz       Vše ma ale daný koniec Aj tento let vzrušujúci Sen, čo je na záver súci...

Rok v haiku očima Dors

Slečna Dors se s chutí a pílí sobě vlastní pustila do Dlouhodobého lovu bobříků. Její první krůčky vedly do tajemných dálek prostřednictvím krásných haiku:  Leden Studená rána, naděje, že bude líp. Nový začátek. Únor Zarudlé dlaně, sešli jsme se u krbu. Zásoby mizí. Březen Taje sníh i led, závoj je zas odhalen. Země procitá. Duben Procházka parkem. Vznešené Konvalinky, přinesly Jaro.  Květen Bouřky či slunce, kamínky nebo popel? Připrav se sklízet. Červen V půli roku, teplota stoupá, léto je tu, oslavuj. Červenec Náhle se potím, pořádné je mi teplo. Stín je můj anděl.  Srpen Sklizeň, úroda, Zavaříme do sklenic, čerstvá rajčata. Září Školní rok začne, když první list zežloutne, a broskev shnije. Říjen Listím se brodí čáp a říká si rudě, zlatá Afrika. Listopad Už...

Příliš sladcí medvídci

Nadaná Varda Elisabeth Rývorová s lehkostí ulovila Bobříka spánku. Nechte se unést velice povedenou pohádkou s veršovanou ukolébavkou s názvem Příliš sladcí medvídci:  U lesní tůňky seděl vodník Josífek a spokojeně se vyhříval v paprscích slunce, které probleskovaly mezi listy stromů a odrážely se od vodní hladiny. Hlava mu padala na prsa a poklimbával. V noci toho totiž moc nenaspal. Jeho žena Majda odjela před týdnem do lázní v Karlových Varech na dámskou jízdu s bývalými spolužačkami z vodnické školy. Josífek toho využil a na každý den si také něco naplánoval. Ne že by mu Majda někdy něco zakazovala, ale přeci jen si dovolil zajít do hospody ve vesnici na partičku Řachavého Petra trošku častěji, a zdržet se poněkud déle než obvykle. Díky tomu neměl tolik času...