Rok v haiku
Další hromádka malebných haiku sepsaných po bobříka z pera slečny Vardy. Leden Havraní píseň Co touhu po dálavách V srdci tvém vzbudí Únor Pod vrstvou sněhu Mrazivým tichem skrytý Život už klíčí Březen Měsíc knih, jásej Příběhů plná hlava Dětem předčítáš. Duben Déšť umyje zem Rozkvete fialenka I čáp se vrátil Květen Pod bílou třešní Polibek si zas dáme Čas lásky je náš Červen Jdeš sbírat třešně Vysvědčení za jedna Mámu potěší Červenec Prázdniny jsou tu Maliny se šlehačkou Blaho největší Srpen Voda jezerní Svým vlídným objetím Tělo ochladí Září Zase do školy Mazáci protestují Prvňáčci září Říjen Paroží jiskří Bitva o krásné laně Právě začala Listopad Nastal čas čajů Šedavé mlhy studí Nakrájím zázvor Prosinec Papír a stuhy Napětí dětí stoupá Byli...
Prodloužený víkend
Autobiografická povídka popisující prodloužený víkend dvou lidí, kteří se potkali a zkouší, jestli jim to spolu bude klapat a současně první ulovený bobřík pro slečnu Vardu. -*- Způsobili to moji dva kolegové z práce, kteří si našli manželky na seznamkách. Tak dlouho do mne ryli, až jsem povolila. Slíbila jsem, že se přihlásím, vlítnu tam, popadnu první slušnější kus a zase zdrhnu. Celá akce měla trvat přesně týden. Vtrhla jsem tam přesně podle plánu. První chlápek, co napsal, chtěl půjčit prachy, druhý chtěl ode mě naplácat na holou a třetí chtěl mou fotku nahoře bez. Sundala jsem si tedy gumičku z culíku a poslala fotku ala „bratránek IT“. Zaujala mě profilová fotografie jednoho zrzavého skřítka, který měl na profilu vlastní básničku na téma: „Chtěl bych...
Sen o otci
V průběhu léta se slečně Rogerin podařilo ulovit bobříka veršů. A vy si jej nyní můžete přečíst. -*- Zavírám oči, usínám. Pohlcuje mě tma, něco však vnímám. Jsem a nejsem doma. Přicházím do kuchyně, tam táta u stolu sedí. Šeptá zas jaká jsem svině. Že to bolí, bohové vědí. Teprve když odcházím, dojde mi ta skutečnost. za mrtvým se ohlížím, je to velká podivnost. Táta zemřel a už tu není, nenadává mi a nemučí, v mysli mi však ta slova zní a to, že tu není, zas mě mučí. Je strašné pravdu znát – že za život si tak zvykneme, že nemuset se každý den bát je to, co už asi...
Pojďte snít
Lov bobříků zaujal i slečnu Betrii. I ta se rozhodla začít lov bobříkem sta chvil. -*- Zasněžené pláně lákají k zimním hrátkám. Děti skotačí, staví sněhuláky. Na kopci čilý ruch prozrazuje radost. Sáňky, boby i lyže protínají vyježděné stopy. Červené tváře jsou otiskem mrazivého větru, avšak ani ten radostnou atmosféru nezkazí. I brekot dítěte, které upadlo, patří k této zimní pohádce. Pojďte snít spolu s nimi.
O Angelině a hříběti
Slečna Rogerina se vrátila k lovu bobříků a podařilo se jí ulovit bobříka spánku pohádkou o Angelině a hříběti. -*- Angelina Burkesová, osmiletá žákyně základní školy, stála 2. července na místním hřbitově a pokládala nádherné květiny na náhrobní kámen své matky. Byl to už rok, co spolu byly na jedné výpravě. Maminka pracovala u policie a měla za úkol zastavovat nebezpečné zločince. Angelina jí často pomáhala, protože byla šikovná a na svůj věk rozumná. Jeden z mužů byl ale silnější než maminka. Její dcera se stihla schovat, ale i tak byla očitým svědkem toho, jak odpadlík společnosti na maminku použil vystřelil. Nikdo už jí nedokázal pomoci. Teď jí nezbývalo nic jiného, než otřít si slzy a vydat se domů za tatínkem. Po cestě že hřbitova si vždycky potřebovala...
Poslední chvíle
K lovu bobříků vítáme slečnu Katie Haleki, která jako první ulovila bobříka sta chvil. -*- Na mýtině panovalo ticho. Jediné, co bylo slyšet, byl poryv chladného větru a vrzání staré břízy. Bílý sníh odrážel zapadající slunce. Vypadalo to přenádherně, jako by zem pokrývala záplava blyštivých diamantů. Ona ležela zcela nahá a chlad jí neúprosně prostupoval tělem. Zavřela oči. Vydechla. Ten výdech, ten byl její poslední.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
