DM 1 – Wenai
Noc s nepřítelem Sever. Chladná a nehostinná země plná nepřátel. Byl jsem sem vyslán jako špeh v době hrozící války. Ale něco je špatně. Jsem tu tak dlouho, že ani nevím, kde je můj domov. Zde nebo na jihu u mých velitelů? Může za to ta včerejší noc. Velká noc oslavy přicházejícího léta. A ta dívka. Jak se smála a tančila. Sukně se jí točili a když jsem se ráno vzbudil v jejím náručí už nebylo cesty zpět. Karta se obrátila. Až to zjistí velení pošlou někoho z mé domoviny, z míst odkud jsem přišel, aby mě zabil. A pak on bude nepřítel.
Vzhlížím
Vzhlížím se v zrcadlech napsaných na míru, bortí se v základech, spoléhám na víru. Však bohové zmizeli v prachu cest prošlých, city se zachvěly, šel jsi si po svých. Z nebe se snášejí slzy všech démonů, vrány se slétají do země bez hrobů. Už zas to končí, zas to začíná, zas někdo svíci zhasíná a do tmy se mi vysmívá… Redakční úpravy provedla: Eillen McFir Elat
Letmý polibek III.
Příspěvek do soutěže Drabble.Na podzim v Paříži je tak krásně. Nikdy jsem tam nebyla, ale dovedu si to představit. Jdu po kamenném nábřeží. Listí na stromech, kolem nichž procházím už je zlaté a rudé jako sklíčka ve vykládaných oknech katedrály Notre Dame. Zastavím se, opřu o kamenné zábradlí a shlížím do kalné řeky. Zvedne se vítr. Kdosi stojí vedle mě. Usmívá se, jako by mě rád viděl. Nevím proč, nikdy jsme se neviděli. Bere mě za ruce a ve chvíli, kdy se naše rty dotknou, otevřu oči do reality a jen v duši mi zbyde ten pocit nádherného letmého polibku na břehu Sieny. Redakční úpravy provedla Janel Weil.
Vzdušné zámky a hrady z písku
Některý život se může krutým jen zdát a jiný, ač tak nevypadá, jím být. Dvě mladé dívky s jiným životem ale stejným osudem se potkají na osudném místě svého života. Když se vzbudila, nikdo už v domě nebyl. Opláchla si obličej ve džberu s vodou, oblékla se a vyšla do ulice. V koutech a u stěn domů se válely odpadky, šlupky od zeleniny, sláma a kosti. Ani to nevnímala a vyšla na ulici, kde vešla do pekárny. ,,Ahoj Albe,“ pozdravila muže, který stál za relativně čistým dřevěným pultem. ,,Nazdar Stanzko, tak co chceš k snídani dneska, komteso?“ Dívka se ušklíbla a zkontrolovala obsah váčku s penězi, pak vysázela na pult tři grešle. ,,Dej mi kus toho tvýho jakože masovýho koláče a nech si ty vtipy.“ Když se vzbudila, protáhla se a zavolala služku. Ta...
Cirkus
Povídka o všech těch slzách, které diváci nevidí a neveselých věcech, které se mohou stát za zdmi barevné budovy. Psáno podle mého snu. Cirkus byl velká dřevěná budova s kamennými základy. Zvenku i zevnitř hrála všemi barvami, vlály na ní barevné pruhy látky a pestrobarevné plakáty zvaly na nové představení. Vevnitř panoval čilý ruch. Zkoušelo se. Artisti skákali z hrazdy na hrazdu, pod nimi padali klauni na zadek a metali si dorty do obličeje. Na zábradlí oddělující hlediště od pískem vysypaného prostoru seděla dívka v barevné sukni a s červeným pruhem látky přes prsa, čekala, až bude volno v manéži, aby si mohla vyzkoušet svůj kousek. Bavila se s hubeným mladíkem, který seděl vedle ní. Jeho černý frak kontrastoval s jejím barevným oblečením. Na hlavě měl lesklý...