Poslední den
I slečna Vilja dokázala ulovit všech třináct bobříků za pomoci bonusového kola. Posledním bobříkem, který jí scházel do sbírky, byl bobřík smíchu. -*- Podzim přišel brzy, koncem srpna začalo pršet, ochladilo se a teploty už se znovu výš nevyšplhaly, takže ačkoliv jindy v září bývá teplo, tento rok jsme se ráno co ráno budili do mlhy a pošmourna. Ale v podstatě se víc neochlazovalo, týden za týdnem, měsíc za měsícem jsme měli stále stejné počasí. To vyprávím proto, abyste měli představu, jak mě překvapilo, když jsem se jednoho rána probudila, vykoukla z okna a tam viděla jen bílo. Přes noc se bez varování prudce ochladilo a napadl sníh. Bylo to nádherné a já se opravdu moc těšila, až bude po vyučování a budu si moci jít ven užívat sněhu. Moc ráda stavím sněhuláky...
Strážkyně lesa
Vstupte se slečnou Viljou a bobříkem cizích světů do míst, kde vám společnost bude dělat Strážkyně lesa. -*- Nindë dokončila posledními pohyby ranní rituál k uvítání nového dne a sledovala, jak se první ranní paprsky slunce prodírají mezi listy vzrostlých stromů. Les ještě z části spal, vzduch byl chladný a ještě ho neplnilo ptačí cvrlikání ano bzukot hmyzu, noční stvoření se už ale ukládala ke spánku, a všude vládlo ticho. Věděla, že to nebude trvat dlouho. Milovala lesy a všechny ty zvuky, které ho obvykle plnily, jí byly hudbou, ale ticho úsvitu mělo něco do sebe. Když o něco později posnídala, dala se do úklidu svého provizorního tábora. Netrvalo to dlouho a místo se zdálo netknuté, jako kdyby tu ani nebyla. Světlovlasá elfka spokojeně přikývla, když se...
Případ u duhového jezera
Doufám, že máte chvilku času, protože Případ u duhového jezera od slečny Viljy sepsaný pro bobříka strachu není žádný krátký příběh. Ale rozhodně stojí za to ho přečíst! -*- „Martin říkal, že ho oždibovala rybička!“ oznámil nadšeně Felix mamince už asi po páté. „To je hezké, ale nesmíš do hloubky. Na tom jsme se domluvili.“ To už asi pětkrát slyšel zase Felix. „Já vím, já vím,“ pokýval chlapec střapatou hlavou a zakomíhal nohama, které byly ještě moc krátké na to, aby jimi ze židle dosáhl až na podlahu. Pak nabodl na vidličku zbytek řízku a začal maso okusovat. Měl slíbeno, že až oběd dojí, bude se jít moci koupat. To bylo v pořádku, protože táta mu vysvětlil, že když bude jíst hodně masa, bude z něj silák. „Ale rajčátka už nemusím,“ oznámil s plnou pusou. „Oběd...
Argonauti a Peklobrána
Když se řekne Argonauti, každý si vzpomene na starověké pověsti. Ale slečna Vilja si pro vás a bobříka budoucích dnů připravila příběh odehrávající se v daleké budoucnosti. -*- Syrtis probudily otřesy. Zavrčela a podívala se na budík. Spala sotva čtyři hodiny. Se zaúpěním vstala z lůžka a snažila se ustát další a další otřásání podlahy a obléknout se u toho. Několikrát vyplázla jazyk, aby jím ochutnala vzduch, ale nezachytila nic neobvyklého. Když vycházela z kajuty, podlaha sebou cukla, podklouzly jí nohy a při pádu bradou tvrdě narazila na práh. Jazykem zkontrolovala, že má všechny zuby v pořádku, ale náladu jí nespravilo ani vědomí, že jí modřina pod šupinami nebude vidět. Cestou na můstek ji nepřekvapilo, že všude panuje pořádek a klid, ačkoliv se zdálo, že...
Beránek a Rozmarýna
Máte pocit, že nejde napsat romantický příběh o beránkovi a rozmarýnce? Slečna Vilja vás, stejně jako bobříka velkých citů, vyvede z omylu. -*- Jednoho jarního dne se stalo, že se jedna mladá rostlinka seznámila s podivným tvorem. Od semínka rostla na slunné stráni a znala jen broučky, mravence, včelky, motýly a jiné druhy hmyzu a ptáky, kteří létali na modré obloze. Pak přišel on, byl veliký, porostlý bělostnou vlnou, měl kopýtka a tlamu, kterou okusoval ostatní rostlinky okolo. Připomínal ji bílé mráčky na nebi, které často zvěstovaly životadárný déšť, ale svou cizostí ji děsil. Když se k ní ten tvor přiblížil tak blízko, že si k ní čichl, vykřikla hrůzou a děsem. Podivný tvor se na ni překvapeně podíval...