Krásné a zelené
Pro zmijozelskou kolej od anonymního dárce. -*-
Štědrost – Děkujeme za Váš dar
Adventní stoslůvka z pera anonymního autora. -*- Brouzdala sociálními sítěmi. Valilo se to na ni ze všech stran. Ježíškova vnoučata, Krabice od bot, Nocleženky a desítky dalších charitativních projektů byly doslova na každém kroku. Jsou Vánoce, vykupte se ze svých hříchů a udělejte dobrý skutek… Petra si povzdechla. Snažila se. Dětem z domova nosila hračky a oblečení, kterému její mladší sourozenci odrostli, pravidelně posílala peníze dvěma nadacím a alespoň jednou týdně koupila bezdomovci na nádraží kebab či nudle. Kdyby mohla, poslala by něco malého všem. Připadalo jí, jako by lidské utrpení nemělo skončit. Hřálo ji však u srdce, že alespoň několika jednotlivým srdcím udělá hezčí Štědrý...
Střídmost
Z pera anonymního autora. Od malička měl problém se držet na uzdě. Jakmile se mu něco líbilo a viděl v tom byť jen nejmenší možnost využití, hned to musel mít. A nepřemýšlel nad tím, že takhle geniální mu to bude připadat maximálně týden, možná ani to ne. Poté vždy zjistil, že mu to akorát zabírá místo a uklidil to někde, odkud bylo až moc namáhavé danou věc vyndat. Vždyť si lépe poradí bez toho… Jenže toho neodrazovalo od dalších výhodných koupí, chyběla mu soudnost. A nakonec mu chyběly prostředky i na věci, které opravdu potřeboval. Přehodnotil svůj přístup a zjistil, že střídmost je...
Lakomství – Bohužel…
Z pera anonymního autora -*- „Nemáš prosím na půjčení propisku? Zrovna mi dopsala…“ „Bohužel,“ odtušila Kristýna, aniž by se na spolužačku podívala. Nenápadně přitom zasunula fialovou propisku hlouběji do penálu. Samozřejmě, že propisku měla – není přece hloupá, psal se test, tak byla pro jistotu vybavená pěti propiskami. Ale Beáta by pro ni taky nic neudělala… Stejně jako včera ta důchodkyně v krámě. U pokladny paní pochybělo pět korun, které by jí Kristýna samozřejmě půjčit mohla, jenže proč? Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán, vtloukal Kristýně táta do hlavy od malička. Přežijí jen nejsilnější. Nemám, bohužel, nemohu, nezlobte se, snad jindy. To byla její...
Lakomství
Z pera anonymního autora -*- Lidé jí už nějakou dobu jen ubližovali. Kde byly ty časy, kdy si jí vážili, kdy se o ni s láskou starali a dávali si pozor, aby nestrádala? Ona pak nikdy neměla nejmenší problém jim dávat něco nazpět. S radostí jim poskytovala to nejlepší, co měla. Jenže později si jí přestali vážit, jen brali a zaměřovali se na vlastní prospěch. Dlouho to trpěla, zapřela samu sebe a dávala dál. Ale pak jí došla trpělivost a zatvrdila se, nehodlala se pro ostatní rozdávat. Přešla do druhého extrému a nic nemohlo odčinit, co jí lidé provedli. A tak se Země stala...