Lstivost

Z pera anonymního autora. -*- Dělala to fikaně a mazaně, přelstila by svým chováním kde koho. Dělala z vás úplně nejhoršího člověka, ale bez toho, abyste to nějak zaregistrovali. Ba naopak byla jakási milá a úlisná, dané konkrétní osobě přišla hodná, milá a jak nejlepší kamarádka. Ale ta nejlepší rádoby kamarádka se vždycky ozvala jen, když něco potřebovala, jen, když čula nějakou výhodu, jen když věděla, že je jí k něčemu dobrá. Obelstila její city sladkými řečmi a využívala ji. A člověku trvá, než si to sesumíruje, než si to uvědomí, jak byl obelhán, když tu ten lstivý podrazák není, když ho potřebujeme my. Že ho nezajímá, jak se my cítíme. Že riskuje vždy naše věci. Věřte tomu nebo ne, nevyplatí se to nikdy a vždy se takové chování vymstí, člověk skončí třeba...

Statečnost – Nádech, výdech

Z pera anonymního autora. -*- Zhluboka se nadechla a už poněkolikáté během poslední hodiny vzala do ruky mobil. Nejistě vyťukala číslo doktorky, chvíli nervózně pozorovala displej, ale tlačítko roztřeseným prstem nestiskla. Připravovala se na to od začátku týdne. V pondělí musela zůstat v práci přesčas, v úterý doktorka neordinuje, ve středu jí do toho nečekaně vlezla pracovní schůzka a ve čtvrtek byla nějaká nastydlá, takže neměla nejmenší chuť kamkoli volat. Jenže jestli se chce kvůli té bulce v prsu objednat co nejdřív, měla by si pohnout, nechce přece čekat přes víkend… Telefonování ji prostě děsilo. Jenže věděla, že to musí překonat. Nádech, výdech. Stiskla...

Lehkomyslnost

Z pera anonymního autora. -*- „Tak já už teda pojedu.“ „Sama? Počkej, zavolám ti taxíka,“ nabídl se Petr a úkosem pohlédl na lahve od vína na nočním stolku. Aneta se mu zavěsila kolem krku a políbila ho o něco vášnivěji obvykle. „Já to zvládnu, broučku, tak dobrou,“ zašvitořila se smíchem a než Petr stačil zareagovat, byla ve výtahu. V tu chvíli se proklínal, že nemá řidičák. Nervózně přemýšlel, jestli by neměl zkusit někomu zavolat. Aneta vyšla do tmy a nastartovala Forda. Dalo jí zabrat trefit se klíčem do zapalování, ale nakonec to zvládla. Petr z okna nervózně sledoval, jak stříbrné auto mizí kdesi...

Píle

Z pera anonymního autora. -*- Seděla. Dny míhaly se kolem a ona koukala z okna na dívky hrající si, později si povídaly a teď už spolu nakupují – čas plyne tak rychle. Nikdy nebyla zrovna společenská, ale vnímala, že je v něčem jiná. Od malička chtěla být ženou pilotkou. Všichni se ji vysmívali, ale tatínek ji podporoval a ona ho nechtěla zklamat. Touhu měla velkou, a tak si pořád četla, zjišťovala, zajímala se. Ve škole všechno vydřené měla. Pak přišel den D, kdy se rozhodovalo o celoživotním cíli, na kterém tak dřela. Píle přináší ovoce a ona tak jako jediná dívka se vydala směrem svého...

Závist – Jaké to bylo?

Z pera anonymního autora. -*- Zuzka se přihlouple zaculila. „Snové, prostě snové.“ Alena se nuceně usmála. Vlastně doufala, že to Zuzce s Markem nevyjde. Že se Zuzka vrátí z rande otrávená, zklamaná, a Alča, její kámoška, tu bude pro ni, aby ji mohla utěšit. Rádoby lhostejně se zeptala: „A kam jste šli k potom?“ „K němu domů!“ V Aleně to vřelo. Zuzku měla ráda, upřímně ráda, a přála jí jen to nejlepší. Znaly se už od základky. Zuzka měla skvělou postavu, husté vlasy, bezvadnou pleť a dobře rozjetou kariéru. Alena doufala, že alespoň toho chlapa si najde jako první… Na tom přece nebylo nic...