Bitevní pole

Slečna Saiph Lacaille v třetím kole ulovila bobříka volnosti, který až koukal, co se z příběhu vyklubalo. -*- Rosí se mu čelo, nakolik se soustředí – nesmí polevit. Vysílá k němu signály, nejraději by jej vzala něčím po hlavě, ale nesmí, tak jen stojí a čeká na to, že udělá přesně to, co si ona přeje. Jestli ji zradí, jestli ji vydá, odnese to on sám – každá další myšlenka stává se naléhavější, pro něj nečitelná, neví, co dělat, neví, co po něm chce, nejraději by se na ni vykašlal, ona by jej nejraději poslala pryč – ani jeden nemůže a tak se spolu dusí. Kolem nich se hýbe svět, kolem ní ten její, kolem něho ten jeho, ale společně jsou zakleti v okamžiku a nemají povoleno všímat si ničeho, co s ním nesouvisí – žene se na ně nebezpečí,...

Zelený čaj

Právě ulovený bobřík velkých citů a Saiph ví, že kvůli té pravé lásce může klidně vystydnout i čaj. -*-   Kouřil. Požitkářsky svíral cigaretu mezi prsty, pohled upřený do dáli a nikam. Před sebou měl světla nočního života, ale nevnímal je. Seděl, přemýšlel a zároveň se snažil na nic nemyslet. Kouř vydechoval v téměř pravidelných intervalech. Třásl se zimou, byl oděný pouze do tenkého bavlněného trika a černých boxerek. Bylo sice ještě léto, ale noci byly posledních pár týdnů chladnější než obvykle. Přesto se nezvedl. Zhluboka se nadechl, dokouřil cigaretu, roztřesenými prsty vytáhl další. Nahnul se, ze stolu si podal zapalovač. Zaplál oheň. Vdechl kouř do plic, přivřel oči. Bylo mu vlastně docela příjemně. Myslel si, že jakmile celý tenhle…...