Troglodyté
Pan Nebelbrach Mechacha ve čtvrtém kole úspěšně ulovil bobříka budoucích dnů. -*- „Grrr,“ zachrčel náčelník tlupy, aby zvedl všechny samce a přiměl je vyrazit na lov. Vstávali dosti neochotně, protože v jeskyni sálalo od ohniště teplo, kdežto venku mrzlo. Instinkt jim však velel, že pokud nepůjdou, nastane hlad. Popadli proto do rukou své kameny a vyrazili. Každý z nich doufal, že se jim společně podaří ulovit mamudonta. Šlo o obrovská zvířata, hory masa a tuku. Jeden by vystačil celé tlupě na dlouho. Jenže jak byli velcí, tak byli silní. Když některého chtěli ulovit, museli ho vyplašit, vystrašit a zahnat ke srázu, z něhož pak spadl a zabil se. Svými kameny by proti tak velkému zvířeti neměli šanci. Nejmladší ze samců sice občas při večerním ohni předváděl, jak...
Zuby
Bojíte se rádi? Bobřík strachu chycený Nebelbrachem je opravdu horor!!! Večerní sluníčko obarvovalo hladinu tůňky, ve které si plaval Nejmladší. Jeho rodiče byli velmi majetní bobři, jejich hrad jim záviděli široko daleko. Otec kdysi odmítl bydlet jen tak v zemi, v noře jako nějaký králík, a tak pokácel několik stromů, vybudoval obydlí, vytvořil mohutnou hráz, aby zatopil vchod a všichni byli v bezpečí. „Kde zase jsi,“ zavolala na něj maminka, „jako bys nevěděl, že se ve dne spí! Pojď domů, připravila jsem jídlo.“ Nejmladší udělal ještě několik temp a odplaval na večeři. „Bába mojí báby vyprávěla,“ vzpomínala maminka, „že kdysi se nám nežilo tak dobře jako teď. Naším úhlavním nepřítelem byli lidé.“ „Co se jim na nás nelíbilo?“...
Májová pohádka
Další účastníkem pátého kola byl pan Nebelbrach, který pro vás s bobříkem velkých citů připravil krásný příběh. -*- Usmál se a prošel dveřmi zámku. Pod schody spatřil skupinu mladých šlechticů a šlechtičen, kteří si hráli na pastýře a pastýřky. Vypadali legračně v prostém oděvu, v rukou šalmaje a pastýřské hole. Obličeje jim zakrývaly škrabošky, které představovaly postavy z antických bukolik a pastorál: Dafnidové a Chloé se tu proháněli jako v Arkádii. Ženské oděvy na sobě měli dokonce někteří mladí muži, mužské pak několik dívek. Snažily se chovat co nejgalantněji, aby vyšly vstříc představované idyle. Minul je a zamířil do blízkého lesíka. Na lavičce tam seděla dívka v prostých šatech a splétala věneček z lučního kvítí. Sledoval ji chvíli tajně, pak si jej...
Manželské rozhodování
Mohlo by se zdát, že lov bobříků zaujal jen něžné pohlaví. Opak je pravdou. Pan Nebelbrach Mechacha je prvním z mužů, kteří vyhrnuli rukávy svých košil a dali se též do lovu. A na první dobrou se mu podařilo ulovit bobříka smíchu! „Lásko,“ obrátil se Honza na manželku, „volal mi dnes Petr, že nás zvou s Janou na malou oslavu. On má narozeniny, ona svátek, chtějí to v sobotu oslavit společně. Co ty na to? Vezmeme auto a vyrazíme.“ Honza byl na své auto pyšný, protože bylo jeho první. Na nové samozřejmě neměl, proto si ho vybral v autobazaru. Byla to stará Škoda Felicie, div ne veterán. Rád ji všelijak čistil a opravoval, těšilo ho, že ji mnozí – asi z nostalgie – obdivují. Každý den si pro ni chviličku našel, aby ji aspoň opláchl...
Porouchář
Povídka psaná pro Literární seminář, který vede kolegyně Rawenclav. Ukazuje, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné a co se jeví nesmyslné, může mít sice možná těžko postižitelný, ale přece jen smysl. Nebo si to aspoň můžeme myslet. * Byla hluboká noc. Město spalo, jen osamělá tramvaj zacinkala. Projela kolem divadelní budovy, aniž zpomalila. Řidič správně vytušil, že na této zastávce nikdo nastupovat nebude. Ke správnému závěru ovšem dospěl na základě nesprávných předpokladů. Domníval se, že když představení skončilo před třemi hodinami, budou již doma ve svých postelích nejen diváci, ale také herci, osvětlovači, maskéři, technici, ba i režisér. Velmi by ho udivilo, kdyby zastavil, vystoupil – třeba, aby si ulevil –, podíval se skrz prosklenou...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
