Doma nejlíp

Že je všude dobře, ale doma nejlíp, to ví každý z nás. Přesto si neuškodí připomenout si to pohádkou z pera pana Nebelbracha. Posaďte se k bobříkovi spánku a užijte si pohádku o Odnrovi. -*- „Ve světě nikomu pečení holubi do pusy nelítají,“ řekla maminka Ondrovi, když se vytasil se svým plánem jít do světa na zkušenou. „To je pravda,“ přikývl tatínek, „proto je dobře, když se tam každý čaroděj v mládí vydá. Aspoň pozná, zač je toho hůlka. Kdyby Ondra jenom seděl doma a vařil lektvary na odčervení skotu, neměl by volbu, musel by být jen obyčejným venkovským čarodějem.“ „Ale já tě mám přesně takového ráda.“ „Pokud se sám rozhodne, že jím chce být, dobře. Ale nejprve ať pozná i něco jiného.“ Maminka nabalila synovi buchty a Ondra vyrazil. Koště musel nechat doma,...

Odvážný zajíc

Příběh ne s jedním, ale hned třemi morálními ponaučeními jakožto první příběh osmého kola lovu pro bobříka ponaučení sepsal pan Nebelbrach. -*- Téměř všichni mají zajíce za zbabělé tvory. Jednomu z nich to velmi vadilo. Navštívil proto starého jezevce, o němž bylo známo, že každému rád poradí, a zeptal se ho, jak by mohl nejlépe projevit svou odvahu. „Víš, zajíci, já ti samozřejmě rád poradím. Největší odvaha je říkat za všech okolností pravdu. Kdo to dělá, je všemi ctěn. Ale musí to dělat skutečně poctivě.“ Zajíc si radu dobře zapamatoval a rozhodl se, že se jí bude řídit. Šel domů a po cestě potkal vránu, která se pokoušela zpívat. „Ty odporně krákáš,“ řekl jí. „Nezdvořáku,“ odpověděla vrána a klovla ho. Byl rád, že projevil svou odvahu a poctivě řekl pravdu...

Krekr Negr

Vánoční čas pominul a další rok je tu. Bobříci si měsíc užívali příběhy, které pro ně lovci sepsali a nyní se o ně s vámi podělí. Jako první přichází bobřík městských legend s příběhem od pana Nebelbracha. -*- Slyšeli jste už o Krekrovi Negrovi? Vážně ne? To je divný, myslel jsem, že už o něm ví kde kdo. I když se vláda jeho existenci snaží utajit. Ono jde totiž o politickou korektnost. Takže si to nikdo nelajzne, aby o něm třeba napsal v novinách. To by ho třeba zabásli. Ale na fejsu je už o něm dost věcí. Já jsem tomu třeba dlouho nechtěl věřit, ale když ho pak viděl švára a vyprávěl mi o tom. No fakt. Jo jako o čem? Přece o Krekrovi Negrovi. Švára ho viděl, jak stojí na křižovatce, jak je socha Palackého, na té, a v ruce má mobil. A hned potom se to srazilo....

Poslední cesta

Bobřík toulavých bot v podání pana Nebelbracha je krásný příběh o chlapci, který ze všeho nejvíc miloval vlaky. -*- „Honzíku, kde se zase touláš?“ volala maminka z okna, ale Honzík ji neslyšel. Právě se totiž prodíral lesem, který rostl za jejich chalupou. Nevadilo mu, že ho větvičky švihaly do tváří, hlavní bylo, aby došel včas. Podle jízdního řádu měl vlak projet v osm hodin. Byl nesmírně zvědavý, zda ho potáhne Škoda 109E, nebo starší Škoda 99E. Honzík byl velký fanoušek lokomotiv. Aby také ne, když jeho tatínek jednu řídil! Kolem jejich vesnice jezdil vlak jen jednou za dvě hodiny, nikdy si ho nenechal ujít. Maminka se na něj často zlobila, říkala: „Kluku, po kom ty máš ty své toulavé boty! Pořád někam běháš, kdykoli tě potřebuji, jsi někde pryč. Nemůžeš si...

Pokrok

Kdo je tajemný prorok? To vám prozradí pan Nebelbrach spolu s bobříkem cizích světů. -*- „Velký je Mránkul!“ volali všichni a tančili divoký mečový tanec. Železo řinčelo o železo, sekali po sobě a na poslední chvíli uhýbali hlavou nebo nadskakovali nad prolétajícím ostřím. Nebyla to slavnost hrotů, ani jílců, byla to příprava na boj. Sousední kmen zákeřně unesl jejich pět dívek, které sbíraly ostružiny dál od tábora. Když se večer nevrátily domů, šaman se otázal boha mečů Mránkula, jejich kmenového boha, co se s nimi stalo, a ten se zjevil uprostřed blýskajících se čepelí. „Unesli je, pomstěte se!“ vykřikl, „Vaše meče neminou nepřítele, jedním švihnutím setnete pět hlav!“ Nyní prováděli složitý magický rituál s přesnými pohyby a výkřiky, aby se boží předpověď...