Spravedlnost

Z pera Mintaky Orionis. -*-  Myslím, že spravedlnost funguje jinak, než si myslíme. Na světskou spravedlnost nevěřím už dávno. Ale boží mlýny melou, to vím jistě. Znal jsem jednoho, co v jednom ze svých minulých životů ublížil své služebné. Samozřejmě, že si na to nepamatuje. Řeklo by se, že je to dávno. To bude zapomenuté a promlčené. Jenže pro duše platí čas jinak. Takže teď jsou tady ty duše znovu a dokonce se milují a jsou manželé. Jejím úkol je odpustit mu a on musí pochopit, jakou bolest jí způsobil. Kdepak! Na boží spravedlnost si nepřijdete! Té nikdo neuteče. A vesmír má smysl pro...

Autor : dne 10/28/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Pomluva

Z pera Mintaky Orionis. -*- „No, jo stará Šafrová se zase předvádí,“ pronesla Marie. „Nechala mu udělat věnec z pravejch růží. Prej jich tam bylo třicet,“ zašeptala Jitce. „Miládka říkala, že k těm růžím tam byly i gerbery. Ty taky dneska nejsou zadarmo,“ odpověděla Jitka polohlasem. „Jo, byly tam i gerbery. Kdo by to do ní řek, že má tolik peněz!“ „A přitom, když ještě žil, tak se k němu moc neměla.“ „Jo, jo… to si dělala zálusk i na Milánka.“ Obě současně se zachichotaly. „No, tak teď už jí v tom starej nebude překážet.“ „Ale pohřeb měl krásnej! Plnej kostel byl.“ Marie se...

Autor : dne 10/18/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Víra

Z pera Mintaky Orionis -*- Znal jsem jednoho člověka, který bezmezně věřil. Nebyl to žádný náboženský fanatik, to v žádným případě. Ale celým svým já věřil v to, pro co se rozhodl, ať už situace vypadala jakkoli. Ten člověk si jednoho dne zlomil páteř. Spadl ze střechy a zlomil si páteř. Krutej osud. Jenže tenhle člověk nikdy nepřestal věřit, že bude zase chodit. A věřil v to, i dlouhé týdny v nemocnici, kdy se nemohl pohnout a oni ho otáčeli. Pořád si představoval, že chodí. A víte co? Tu míchu má přerušenou dodnes. Ale chodí. A víte proč? Protože v to celou dobu neochvějně...

Autor : dne 10/09/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Obžerství

Z pera Mintaky Orionis. -*- Rakev s jejím tělem nemohli čtyři urostlí muži ani zvednout, natož důstojně odnést k vykopanému hrobu. Vážila skoro dva metráky. Z jejího pohřbu se stala obecní fraška. Přes tři měsíce věděla o tom, že ji tělo požírá rakovina, ale nezměnila ve svém životě nic. Dál celý den ležela v posteli, dívala se na televizi a jedla. Vždyť co by jiného dělala? Jídlo byla její vášeň. Mohla jíst pořád a cokoli. Sladkosti, hovězí maso, křupavé pečivo, italské těstoviny. Všechno tohle milovala. Byla to její jediná radost. Do rakve ji aspoň po týdnech umyli. Ona sama tuhle činnost už několik měsíců...

Autor : dne 09/28/2021 | Ctnostně neřestný hostinec | 0 komentářů

Růžová paní

Další z řad lovců a hlavně úplně první úspěšný lovec druhého bobříka, je Mintaka Orionis, která si k lovu vybrala bobříka cizích světů. -*- Najednou stála před jeskyní, ze které vycházelo množství malých skřítků. Byli veselí a tak zvláštně švitořili. Nerozumně jejich jazyku, ale vnímala tu jejich nekonečnou a upřímnou radost z toho, že je zase tady. Jeden ze skřítků ji vzal za ruku a vedl ji lesní pěšinou hlouběji do lesa. Takové barvy, které ji nyní obklopovaly, nikdy neviděla. Tak syté a sametové! Všechno zářilo úplně jinak než ve světě, který běžně znala. Byla těmi výjevy fascinována. Vše lačně hltala očima jako malé dítě. Chtěla si uchovat v paměti každou vteřinu této magické cesty. V tom se skřítci zastavili. Stáli před studánkou. Nebo spíš před malým...

Autor : dne 10/29/2020 | Literární bobříci, Bobřík cizích světů | 0 komentářů