8. kapitola – Rozhodnutí

Degrik se stále nemohl smířit s myšlenkou, že pravděpodobně přijde o bratra. Snažil sám sebe přesvědčit, že Sebonai lhala, nebo se aspoň mýlila. Ale v hloubi duše věděl, že to není pravda. Ona řekla všechno, co o Velvrikově budoucnosti ví. Opět se cítil o něco bližší Lavinii. To, co řekla Velvrikovi, že neumře, pokud tomu bude moct zabránit, ukázalo, že se přiblížila chvíle, kdy převezme Jiskru Slunce. Už se pro ní začala měnit. Sice jí znal sotva tři dny, ale dlouhodobé změny vycítil. Snad to bylo proto, že byli spojeni skrz Slunce, nebo proto, že nebude trvat dlouho a budou bojovat bok po boku. Zoufale nyní lpěl na životě. Představa, že ho možná brzy ztratí ho děsila. A vtom ho napadla jiná myšlenka, hrozivá myšlenka. Třeba bude Velvrikova smrt následkem jeho...

7. kapitola – Setkání

„Za touhle zatáčkou už je Sluneční palác.“ řekl Velvrik. Lavinie, která jela o tři kroky napřed, se otočila a zachvěla se hrůzou. „Utíkej!“ zařvala. Velvrik se také otočil. Tryskem se k nim blížilo několik jezdců s tasenými meči. Pobídli koně do trysku a začal závod o život. Jiskra i Hvězda běžely čumák na čumáku, ale únava z dlouhé cesty vykonala svoje dílo. Slyšeli za sebou údery kopyt, když vtom projeli zatáčkou. Otevřela se před nimi planina s malým vrškem, na kterém stál zářivý zámek. Jenže jejich pronásledovatelé byli rychlí, příliš rychlí. Bylo jasné, že k bráně nedojedou včas. Pak uslyšela zvuk, který jí připadal podivně známý. Drnčení tětiv. Instinktivně se shýbla, když jim nad hlavou přeletěla salva a výkřiky zezadu oznámily, že...

6. kapitola – Učení bolí

Přestože byla celá zmlácená, zastavili dřív jenom kvůli tomu, že jí Velvrik chtěl naučit střílet z luku. Vzala zbraň do ruky a začala napínat, když jí zastavil zhrozený výkřik:„Jak to držíš? Copak takhle se napíná luk?!“„Tak mi to ukaž sám, když jsi tak chytrej,“ odsekla.„Zahákni prsty za tětivu. Nezáleží, jestli jí budeš napínat dvěma nebo třemi prsty, ale nikdy jí nedrž ,ve špetičce` , nic neutáhneš.“Znovu napnula luk, ještě pořád naštvaná a Velvrik jí přitom radil:„Rameno dolů. Tak, správně. Vytoč ten loket. Vytoč ho!“Ale to už vystřelila a zároveň sebou škubla, protože jí tětiva přejela po ruce a zanechala zarudlé a pálící místo.„Říkal jsem ti, abys ho vytočila!“ ozval se ublíženě.„Tak se...

5. kapitola – O krvi a jiných věcech

„Ty, Velvriku, co je to ta Jiskra Slunce?“Jeli už několik hodin, ale zatím od té chvíle, co léčitelka dokončila portrét její matky, nepadlo ani slovo.„Je to dlouhý příběh…“„Času dost.“„Tak dobře. Před mnoha a mnoha lety začalo Nesvětlo sílit. Lidé zapomínali na Vládce Slunce i na jeho Otce a Nesvětlo a jeho služebníci vládli zemí. A v těch zlých a temných dobách žila dívka jménem Esigne. Nebyla ani urozená, ani výjimečná, takových jsou tisíce. Až na to, že byla vyvolena k záchraně země. Vládce Slunce jí přikázal, aby putovala sedm dní na východ od Slunečního paláce, tam že najde bílý dům. Poslechla ho a vstoupila do toho domu. V poslední místnosti našla Jiskru Slunce. Nepovím ti, co to je, protože to nikdo kromě...

4. kapitola – Klisna a bojovník

Laviniin kotník se nechtěl rozchodit. Každý krok ji bolel, kulhala a neustále se zhoršovaly šance, že se dostanou k Degrikovi včas. „Do háje, než se tam tímhle tempem dostaneme, bude už po souboji.“ zanadával Velvrik na jedné z mnoha zastávek. „Já jsem si to nezvrtla schválně!“ odsekla.„Budeme se muset trochu zajít…“ uvažoval nahlas. „Ty ses zbláznil, viď?“ „Ne, ale když půjdeme malou oklikou, dostaneme se k jedné bylinkářce, která si s tebou už poradí.“ „Tak na co čekáme?“ zvedla se s bolestnou grimasou. Stálo jí hodně úsilí, dokulhat do malé vísky v údolí, kam zamířili za Velvrikovou známou. Léčitelka vypadala přesně tak, jak si jí představovala. Stará, silnější paní, s milým,...