DM 38 – Linn

Hlučností ticha. Doplněno v bonusovém kole. Jak hrozné může být, když vás nikdo nikdy nevyslyší…Ječím, až se místnost třese, připadám si jako vězeň! Proč mě nikdo neslyší? Své trápení jen světu dát, nemůžu ani trochu spát, protože problém pořád tu je a každá tříska rozbolí mne! Křičím až k zbláznění, každý mne lituje, nikdo nic nezmění, každý se dívá zle, protože nechci žít, protože smysl to nemá, můžu jen tiše výt, bolí mě ruka levá, když sednout si chci, tak nemůžu, z žalu, ničemu nepomůžu, pláču, v ohromném sálu, ticho je tu nekonečné, vzduch protíná ticho věčné a já přestávám žít, kam jenom můžu...

DM 39 – Linn

Kyselá pomsta. Doplněno v bonusovém kole. Ten den pršelo tak mocně, že jsem neviděla dál než na dva kroky vpřed. Opatrně jsem kráčela, vlasy jsem měla mokré a zplihlé, nacucané dešťovou vodou. Oblečení mi promoklo, děravý deštník mi už vůbec nesloužil. Nedivila bych se, kdyby začaly padat meteority. Došla jsem až do parku, kde jsem si bezmyšlenkovitě sedla na lavičku, s úmyslem odpočinout si. Až když jsem si sedla, došlo mi, že se pode mnou rozprskla voda. Najednou mi někdo na hlavu vylil další vodu. Vzdychla jsem a vyplivovala plivance vody. Byla mi zima a až na kost jsem byla promoklá. To je ale kyselá pomsta!

DM 40 – Linn

Tajná závislost. Doplněno v bonusovém kole. Budík se rozdrnčel cinkavým zvukem a Mary se vyhrabala z postele. Když si uvědomila, jaký je den, honem se oblékla a kradla se tiše po schodech. Bylo časně ráno, ne víc než pět. Když se bez většího pozdvižení dostala až k domovním dveřím, zalovila v kapse bundy a vytáhla klíč, kterým dveře odemkla. S úlevou vylezla na čerstvý vzduch, dala se do běhu a utíkala na její tajné místečko. Každou sobotu, v pět hodin ráno… kdyby tam nešla, bála se, že by se stalo něco nekalého. To místo jí dodávalo falešný pocit bezpečí. S úsměvem se doštrachala až ke stromu.

DM 41 – Linn

Proč zrovna já? Doplněno v bonusovém kole. Taneční byly každé úterý. Po několika hodinách jsem se naučila pár základních tanců bez partnera. Ale to se změní. Musí. A taky že ano. Blížil se ples a já stále neměla partnera.Po chvíli mě nějaký starší chlapec pozval. Přijala jsem. Co bych taky dělala jiného? Nastal den plesu. S hrůzou v očích jsem sledovala, jak můj partner klopýtá halou, padá a zachycuje se ubrusu. Samosebou nastala vřava, jelikož většina pokrmů byla přičiněním partnera na zemi. A pak… tanec. Šlapal mi na nohy a vůbec nedával pozor. Strhla se na nás pozornost a já jsem si připadala jako turistická atrakce.

DM 22 – Linn

Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * „Mňam.“ olízla se a vybrala z krabice bonboniéry obzvlášť chutný čokoládový bonbon s oříškovou náplní.PUK! Zlom. Představami se jí mihla ona ve svatebních šatech.„TO NIKDY!“ zaječela se smíchem.Odhodila bonbon na podlahu a vybrala si nový s karamelovým krémem. Ochutnala. Ona, jak pláče na pohřbu.Odpudivě na bonbon pohlédla a vyplivla jej.„Další,“ zamumlala a zblajzla čokoládový s oříšky. Zjevila se ona sama na dovolené, jak leží na pruhovaném lehátku a pozoruje racky u krásného moře.„To se mi líbí!“ zamručela a vyhodila prázdný obal od bonbonů z okna. Pohodlně se uvelebila a přemýšlela, kdy ten zvrat...