Podzim
O podzimu pro bobříka veršů básnila Keša z Borové. -*- Za okny prší Nebe je šedé Už podzim vede Barvami srší Barvami stromů Červená září V stromových tvářích A žlutá k tomu Později svítá Ráno už zebe Mrak skrývá nebe Dřív soumrak vítá Však slunce denní ještě má veto je babí léto tak špatně není Už brzy přijde Zas zima a mráz Leč slunce je v nás S jarem zas vyjde
Il Teatro Del Silenzio
Obujte si pohodlné boty a spolu s bobříkem toulavých bot a slečnou Kešou z Borové se vydejte na procházku slunnou Itálií. -*- Tak přesně na tom koncertu jsem nebyla. Ale stála jsem na tom místě týden před jeho konáním. Stála jsem v přírodním amfiteátru z dob Etrusků a recitovala svou oblíbenou báseň. Poslouchal mě hmyz, který hlasitě komentoval můj umělecký výkon, a v závěru mě doprovázely divoké kachny, které si v rákosí obklopujícím jezírko pořídily letní lázně. Kdysi jsem jela několikrát na stejný zájezd se stejnou cestovní kanceláří. Vlastně i se stejnou průvodkyní. Protože jsem už znala program, domluvila jsem se s ní, že vystoupím z autobusu ve Volteře, půjdu si po svých, a zase se k autobusu vrátím pozdě odpoledne, až se bude vracet z celodenního výletu po...
Pak napad’ sníh…
A máme tu dalšího uloveného bobříka sta chvil. Slečna Keša z Borové si jej dokázala získat svým double drabble. A vzhledem k tomu, že se v drabble prohání postavě nevhodné myšlenky, doporučujeme čtení pro čtenáře starší dvanácti let. Jemné vločky prvního letošního sněhu se usadily na zbytcích březového listí a na řasách. Čekaly na sebemenší závan větru či mrknutí, aby mohly pokračovat ve své cestě k zemi. Chlad zalézal pod nehty, útočil na nos, tváře, dobýval se za límec vojenského kabátce. Ještě chvíli a začne se stmívat. V tuto roční dobu to je vždycky tak. Denní světlo a pak najednou zhasnou. ‚Tak vylez, ty hajzle,‘ prolétlo jí hlavou snad posté. Jako by ji slyšel, vylezl ze zahrabaného hnízda německý voják. Ostražitě se rozhlédl....
ŽD7 – Společná káva
Drabble formou rozhovoru „Ahoj, máš čas na kafe?“ „To mám.“ „Půjdeme někam?“ „To asi ne, pořád jsem ve Florencii.“ „Hm. To je pak těžké toto. Spolupráce nanic. A kdy se vrátíš?“ „Kolem našich narozenin.“ „Ale kafe bych si dala. Nic tak nerozjasní den…“ „… jako káva černá jako noc. Souhlasím.“ „A co si zajít do Costy?“ „Kde? Tady?“ „Ty tam, já tady. Neříkal jsi, že ji máš blízko?“ „To jsem říkal. Za patnáct minut jsem tam.“ „Dobrá, já to mám tak za dvacet. Ozvu se.“ O tři hodiny později: „Díky za společnou online kávu. Musíme to zopakovat.“ „Musíme. Je to opravdu dobrý nápad.“ „Ahoj.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD2 – Večerní rituál
Drabble v žánru sci-fi Mělo to jednu výhodu. Nebyl tu nikdo, kdo by jí mohl její místo zasednout. Vždy seděla v první řadě, měla krásný výhled. Většinou se k večeru vítr trochu utišil, takže výhledu nebránilo vůbec nic. Všude vládlo ticho. Cítila se lehká, jako by levitovala. Ještě chvíli a představení začne. Viděla ho už tisíckrát, ale nikdy jí nezevšednělo. Udělala si z toho rituál. Těch několik málo minut, které zbývaly do začátku představení, věnovala vzpomínkám. Rituál začínal vždy stejně. A končil také. Teď, teď to přichází. Zatajila dech, aby jí nic neuniklo. Stačila chvilka, a nad vzdálený obzor se vyhoupla nádherná modrá planeta. Redakční úpravy provedla Áine...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
