Jane Mooren | SubSalix

Nebelvír

Věnováno mé nejdražší koleji, Nebelvíru. Milí červení, zlatí i fialoví lvíčci, ať už současní nebo bývalí, přeji vám šťastné a veselé Vánoce plné radosti, hodně zlatého štěstí i zdraví do nadcházejícího roku a hlavně spoustu dalších pěkných chvil s červenou a Nebelvírem. Janička MoorenůJe zasněžená zima. Za okny padá sníh, tak bílý a čistý. Bolí do očí, takže jeho barvu sotva rozeznáte. Oslepí vás. Je opravdu bílý? Chvílemi se mi zdá, že vidím červené odlesky. Ale za to určitě mohou zmatené oči. Je chladná zima. Za dveřmi jsou Vánoce. Ne, za dveřmi ne. Už stojí za oknem, dýchají na něj a kreslí prstem do zamlžených koleček. Jen jediným červeným prstem, který přejíždí po skle sem a tam. Je duhová zima. Na stromku visí ozdobičky, zelené, modré, zlaté a světe div...

Autor : Jane Mooren dne 12/24/2010 | Z vánočních dárků | 0 komentářů

DM 1 – Jane

Noc s nepřítelem Les. Všude jen nevlídné stromy spolčené se stíny, které se vkrádaly kamkoliv, kam jim to blížící se noc dovolila. Jasně. Les a já, jak jsem jen mohla zapomenout. Zabloudila jsem, což se na nepřátelském území pokládalo za menší porážku. Hlavně když byla tma. Už teď, když se začínalo teprve šeřit, jsem měla husí kůži po celém těle. To vytí vlků, ne li něčeho horšího, hlasité kroky pozorovatelů, jejichž oči jsem na sobě cítila při každém kroku… A co teprve pocit, že oni přímo vidí, jak se do mě zakousnou. Oklepala jsem se, noc s nepřítelem mě bude asi pěkně bolet..

Autor : Jane Mooren dne 07/01/2010 | 2010 Drabble Maraton, Ze STOklas | 0 komentářů

Konec světa

Dívka, která až do téhle chvíle žila naprosto normálním, nudným životem, dostane znenadání vizi, ve které se dozví o hrůzné události, která se má brzo stát. Předtucha či vize… První paprsky světla pronikly mezi těžkými závěsy a ohlašovaly příchod nového dne. Už předem jsem mohla říct, jaký bude. Nudný, jednotvárný a zbytečně zdlouhavý. Prostě stejný jako jeden z dalších několika tisíců dnů, které mě ještě čekají. Jak moc bych si přála nějaké oživení, jakékoliv. Že by bylo zrovna tohle přání osudné? Možná jsem všechno způsobila já, ale možná taky ne. V tuhle chvíli jsem samozřejmě ještě nic nevěděla o tom, co mělo přijít. Ale tohle uklidňující nevědění nemělo trvat dlouho… Jako každé ráno jsem neochotně vylezla z postele a ještě se slepenýma očima jsem...