Prolog
Cesta do tajemné říše elfů začala vlastně docela obyčejně… Byl mrazivý zimní podvečer a já znuděně sledovala obrovské sněhové vločky zasypávající okno mého pokoje. Nechápu, co na té bílé nádheře všichni vidí. Zimomřivě jsem se otřásla, jen pohled na zamrzající svět venku mě donutil dojít si pro svetr. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že zalezu do teploučké postele, když moje úvahy přerušilo mamčino zaklepání. „Kačko, pojď, pomůžeš mi s nákupem, sama ty tašky tahat nebudu.“ Otráveně jsem se zvedla ze země. Už jsem chtěla něco namítnout, ale mamčin dobře mířený pohled mě zastavil. „Mno jo, vždyť už běžim.“ Rychle jsem ze skříně vyhrabala tu nejteplejší bundu a vyšla ven před dům. Mamka na mě několikrát netrpělivě zablikala světly naší...
Pírko podzimu
Janel Weil Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a přemýšlela. Vlastně už ani nebylo co dělat. Nepřišel letos podzim nějak podezřele brzy? Cindy si zastrčila za uši pramen světlých vlasů a úkosem pohlédla na kalendář. Bylo osmnáctého září a ona si začínala přát, aby už padal sníh. Zachumlaná do šály a teplého svetru vzpomínala na všechno to, co sice bylo, ale už to nemilosrdně odvál vítr. Zbyla tu už jen ona a hrnek kakaa. Pomalu upíjela, dívala se na zavřenou skříň s pečlivě vyrovnanými dárky k Vánocům a...
Vzpomínka
Janel Weil Paprsky odpoledního slunce se odrážely na vodní hladině a vysílaly směrem k nám záblesky světla. Voda byla příjemně teplá, mezi stromy se proháněl lehoučký letní vánek. V té době jsme byly na počátku a věřily, že náš život je ještě celý před námi. Že budeme mít ještě dost času na všechno, co chceme uskutečnit. Vždyť se to tak říká, ne? Vždyť každý tvrdí, že mladí nemají starosti a všechno jim leží u nohou. Měly jsme snad v tom krásném letním dnu důvod nevěřit?** Stála jsem na startu. Ten den, kdy na mém dortu hořelo osmnáct rovných svíček, se přede mnou konečně otevřel ten závod na dlouhou trať, jež se jmenovala život. Věděla jsem, že startovat můžu jen jednou a musím to zvládnout na první pokus. A když jsem se na písknutí odrazila z bloku, věděla...
Jak Majdule ke krůtám přišla
Každý z vás určitě již pátral po tom, jak slečna Majdule získala svoje krůty. A já vám tady přináším vysvětlení. Byl krásný slunečný den a slečna Majdule si vykračovala po venku, byla na procházce. Protože slunce opravdu pálilo, rozhodla se, že zamíří do lesa, kde se trochu zchladí ve stínu. A tak si s úsměvem na rtech kráčela po lesní pěšince, až dorazila na roztomilý palouček, uprostřed kterého se jako modré oko třpytilo jezírko. Přidřepla si k němu a začala si v chladivé vodě máchat nohy. Když tu najednou se jí něco otřelo o nohu. „Ááááá!“ Majdule zakřičela, protože to „něco“ bylo podivně slizké a studené. „Co řveš?“ ozval se znuděný hlas a na hladině se objevilo několik bublin. Majdule se zděšeně dívala do vody. Tam něco...
Podivná psychoterapie
Mysleli jste si, že pohádkové bytosti mají lehký a pohodlný život? Tak to jste se parádně spletli… Jednoho krásného dne se konala obrovská párty, na kterou byly pozvány všechny magické bytosti z celého kouzelnického světa. Tedy, eh, všechny… „Nechápu, proč mě nepozvali!“ V rohu místnosti se snažila co nejvíce krčit obrovská, dvoumetrová postava s čepicí na hlavě. Pohledná mladá žena sedící uprostřed se k postavě otočila. „Mohl bys prosím vstát?“ obrovská postava se neochotně zvedla a celá shrbená se otočila k ženě. „Neboj se, na naší skupinové terapii se můžeš se vším svěřit, tady tě nikdo neodsoudí. Mohl bys nám, prosím, něco o sobě a svém problému říct?“ Obrovská postava přikývla, odkašlala si a začala....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
