Cudnost
Z pera Emy Talia. -*- Zahalená, tak čistá, až zrak přecházel. V hladině pod mostem se leskne její odraz neposkvrněnosti. Zlatý plášť, protkaný stříbrnými nitěmi pokory a něhy se leskl v západu slunce. Okolo jako svatozář do dáli svítila mravnost, nevinnost a ušlechtilost. Cudnost se klidně procházela po mostě a v ruce držela náruč překrásných lilií. Tu však začaly drobné plátky květů pomalu vadnout a opadávat. Sotva se okvětní lístky dotkly studené kamenné dlažby mostu, zčernaly. Prošlo tudy Smilstvo. A přesně v místě, kde se setkaly, se v mostě udělá velká díra. Cudnost jí propadne a bezmocně se nechá pohltit studenou vodou řeky. Příliš...
Podvod
Z pera Emy Talia. -*- Stojí na mostě a chladně se směje. Jeho smích se bolestně zarývá pod kůži a zebe. Vlévá se do žil a naplňuje tělo i duši chladem. Zebe více než mráz. Podvodem ovládl všechno. Všude panuje smutek a zmatek. Pak naděje, jako nesmrtelná ikona vystoupí z vody. Tiše se postaví za Podvod a přišlápne mu plášť. Ten zaškobrtne a padá dolů z mostu. I na podvod se musí chytře. A nejlépe mu opětovat stejnou měrou. Když Podvod pohltí řeka Acheron, Naděje získá zpět svou sílu. Ctnosti i neřesti jsou opět vyvážené. Dokonalé, vyladěné, spokojené. Připravené prostoupit lidská srdce. S nehynoucí...
Lenost
Z pera Emy Talia. -*- Dnes se po mostě prochází neřest, jež nese jméno Lenost. Na první pohled byste ji nepoznali. Je totiž zahalená. Má mnoho plášťů. Jeden z nich nese jméno výmluva, druhý se jmenuje neochota, dalšímu se říká nečinnost, a ještě tu je zahálka, nechuť, stagnace či pasivita. K Lenosti přistoupila z druhé strany Píle. Počala svlékat vrstvy, odkrývala pravou příčinu. A Lenost se nechala. Měla totiž slabou vůli. Nic se jí nechtělo, nic jí nebavilo, a tak stála na mostě a odhalovala další své vrstvy. Píle jí odhalila, a ani jí nemusela popostrčit. Lenost svou podstatou sama upadla do vln řeky Acheron.
Hněv
Z pera Emy Talia. To není zemětřesení. To Hněv přebírá nadvládu. Most se otřásá, základy jsou narušeny. Jedna kostka padá za druhou, drolí se a ukládají se na dno, pohlceny tmavou vodou. Na hladině se tvoří kruhy, vlny se zvětšují a Hněv roste. Pak na polozbořený most vstoupí Láska. Víte, že i Hněv smí být vlastně pozitivní a přínosný? Dovolí nám vypustit přebytečnou páru, učí nás pracovat s emocemi. Dává sílu. Učí nás, jak Hněv vlastně zformulovat a co udělat nebo naopak neudělat. Ovšem Hněv umí také horlivě vybuchnout. A to pak neustojí ani nejčistší Láska… Dej pozor, na koho se hněváš, komu...
Obžerství
Z pera Emy Talia. Ach, to vám byla hostina! Stoly se prohýbaly pod náporem chutí, rozmanitých vůní a koření. Tam na talíři byl servírován Hněv, támhle v misce plavala Lstivost, vedle vidličky leželo Zoufalství. Do omáčky bylo přidáno Lakomství, ochucené solí a Leností. V polévce jako mastná oka plavala Závist, ve skleničce se topila Lehkomyslnost. Smilstvo a Pýcha vmíchané do pudinku, Pomluva v solničce, Podvod lenivě ležel v kávě. Kdo by nechtěl ochutnat! Pak na most však vstoupila Střídmost, jen mávla rukou a hostina skončila. Obžerství se vším nádobím skončilo v řece Acheron. Tam leží na dně a čeká. Rozbité na tisíce ostrých...