Po lokty v bryndě
Byla to zpočátku klidná služba. Pacienti byli spokojení, nic zvláštního se nedělo. Rozdala jsem léky, infuze, další sestřičky zase rozdaly jídlo, prostě běžný den. Pak jsme si daly kávu. A tím náš klidný den skončil. Přišla bouřka z horka. Rychle jsme pozavíraly všechny okna. A najednou prásk! Vypnula se elektřina. Okamžitě naskočil agregát. Přístroje fungovaly, ovšem výtahy ne. Ty se zastavily a v nich! Můj lékař. Sám a opuštěný! Nezjistila jsem to hned, až později, kdy jsem si říkala, že je mimo oddělení nějak dlouho. Chudák, byl tam zaklíněný přes půl hodiny. Nakonec přijeli hasiči, služba, co obsluhuje výtahy a vše dobře dopadlo. Všichni jsme si oddychli. Lékaři jsem uvařila čaj, podala kousek čokolády. Jenže pak náhle gong. To snad není možné, co je tohle...
Klíčovou dírkou
Naposledy se podívejme se slečnou Talia klíčovou dírkou a užijme si poslední jarní báseň. -*- Taky už čekáte, kdepak to jaro je, a dřímá ve vás, kapička naděje, že sníh nás opustil, a že už nebude, možná tak na horách, chvíli si pobude. I já se dívám, jaro vyhlížím, pupeny na stromech, s láskou si prohlížím. Pohladím sněženku, narcis i macešku, nic proti zimě, to je jen ke dnešku. Že nejde dočkat se, zpívat se touží, všichni to cítí, jak jaro krouží, všemi směry, a všude okolo, na řadu přichází pro jaro sólo. A ptáci ve větvích, nádherně zpívají, létají kolem, hnízdečka stavějí. Do hnízd pak nakladou, vajíčka malá, a u nich ptačí, maminka zůstala. V zahradách, na loukách, všude to kvete, barvy i vůně, všude tu najdete. S úsměvem milým, vítáme jaro, kéž by tu...
Zima se nevzdává
Slečna Ema Talia do klíčové dírky nakoukla víckrát. A zde je další báseň, kterou pro vás sepsala. -*- Královnou zima bývá, bílý plášť na sobě mívá, jak nerada se vzdává, a to není dobrá zpráva. Jaro už cítit, všude je, ve vzduchu cítit lze, nesmírná naděje. To jaro bojuje, o své místo, tak dávej pozor, přichází na jisto. A tam pod lesem, maličká kouká, sněženka ztracená, sněhem se potlouká. Nevzdá se, kvíteček něžný, proto své jméno má, je tedy sněžný. A vedle kvete si, rudý tulipán, všude to voní, jak sladký marcipán. Jaro tu hraje, vůní i barvami, a právě prochází zimními branami. Již paní zima, předává žezlo, a dítě na saních, naposled svezlo, se z kopce dolů, sníh nám už taje, a jaro nádherné, vzduchem již...
Jarní haiku
Klíčovou dírkou se do jarní zahrady zadívala slečna Ema Talia a co viděla sepsala ve formě haiku básní. -*- Zima se dívá, čeká netrpělivě, kde jen jaro je Jaro už buší, na ta vrátka vrbová, hledá ty klíče První sněženka, zvedá malou hlavičku, proráží zemi První paprsky, prodírají se skrze, zmrzlou oblohu Tu začínají, narcisy, tulipány, nádherně kvésti Zelená se tu, první něžné lístečky, vrba už má kočičky Zima se vzdává, jaro už je za dveřmi, tiše poslouchej Poslední zbytky, sněhové nadělení, vločka tu taje Okno otevřít, šťastně vítáme jaro, nebesky modré Ptáci zpívají, na větvích jsou pupeny, nádherné písně Barevné jaro, umí kouzlit nádherně, zpívej si...
Lehkomyslnost
Z pera Emy Talia. -*- Jen tak zlehka si běhá po mostě, sem a tam, z jednoho konce na druhý, naklání se, nedbaje, že může přepadnout. Neohrožená, bez zábran, kytka zastrčená v klopě. Nic nebere vážně, ani rozbouřenou řeku pod mostem. Bezstarostně a nerozvážně balancuje nad propastí. Nevadí, jak je most vratký, když Lehkomyslnost vzrůstá. Že prý se nemůže nic stát! Lehkovážně a drze přeskakuje přes statečnost. Prý mezi nimi není rozdíl! Je Lehkomyslnost statečná? To už se nedozvíme. Když padala z mostu dolů, moc statečná nebyla. Nad řekou se ještě ozvalo.. možná kdyby přeci jen… Je pozdě. Další z neřestí lačně pohltila řeka...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
