Z Vergiliova stolu

Klíčovou dírkou

Ema Talia · · 1 min čtení · 0 komentářů

Naposledy se podívejme se slečnou Talia klíčovou dírkou a užijme si poslední jarní báseň.

-*-

Taky už čekáte, kdepak to jaro je,
a dřímá ve vás, kapička naděje,
že sníh nás opustil, a že už nebude,
možná tak na horách, chvíli si pobude.

I já se dívám, jaro vyhlížím,
pupeny na stromech, s láskou si prohlížím.
Pohladím sněženku, narcis i macešku,
nic proti zimě, to je jen ke dnešku.

Že nejde dočkat se, zpívat se touží,
všichni to cítí, jak jaro krouží,
všemi směry, a všude okolo,
na řadu přichází pro jaro sólo.

A ptáci ve větvích, nádherně zpívají,
létají kolem, hnízdečka stavějí.
Do hnízd pak nakladou, vajíčka malá,
a u nich ptačí, maminka zůstala.

V zahradách, na loukách, všude to kvete,
barvy i vůně, všude tu najdete.
S úsměvem milým, vítáme jaro,
kéž by tu zůstalo, klidně natrvalo.

Komentáře

Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!

Napsat komentář

Komentáře nepřihlášených čtenářů schvaluje redakce. Přihlásit přes hogwarts.cz