Netvor a princezna – část čtvrtá: Sebastian 2/2

V Vydali jsme se urychleně na cestu. Měl jsem trochu strach, aby nás nedostihli. Byl jsem rád, že se Linette neptala, kam máme namířeno, protože jsem o tom sám neměl ani tušení. Vlastně, nejen, že se neptala. Mlčela úplně, a já tak měl čas přemýšlet. Je to pravda. Kam ji vezmu? Kam s ní půjdu? Budeme se vláčet lesy tak dlouho, dokud si neřekne, že už se jí chce zpátky domů? To byla trochu hloupá představa. Mohl bych jí vzít tam. Kdybych tam trochu poklidil… Pořád je to tam docela obyvatelné. Bude to dobré útočiště. Nikdo tam nechodí. Aspoň myslím. Co by tam kdo hledal? Ani královské stráže nenapadne, že zrovna tam by se skrývala uprchlá princezna. Budeme tam v bezpečí do té doby, než se bude chtít vrátit. A když si dám pozor na jazyk, ani se nedozví, že to...

Autor : dne 11/29/2018 | Netvor a princezna | 0 komentářů

Netvor a princezna – část čtvrtá: Sebastian 1/2

I Fascinovala mě. Byla tak jiná než všichni ti, které jsem v poslední době poznal, i když jen zpovzdálí. Člověk by možná řekl, že když jsem s těmi ostatními nepromluvil, nemohu vědět, jací jsou. Jak by mě přijali. Ale já s nimi ani mluvit nepotřeboval. Už na první pohled byli plní předsudků, plní svých nezlomných názorů na svět a vše v něm. Kdyby viděli cokoliv, co se trochu vychyluje z normálu, byl by z toho oheň na střeše. Ale u ní ne. Od první chvíle, co jsem ji zahlédl, věděl jsem, že není stejná. Ona toužila po něčem neobyčejném. Po něčem, u čeho netuší, co od toho může čekat. Toužila po nějakém oživení svých všedních dnů. II Když jsme našli bezpečné místo, nechal jsem ji v klidu usnout. Nebylo to asi úplně nejpohodlnější, spát na mechu mezi kořeny stromů,...

Autor : dne 11/19/2018 | Netvor a princezna | 0 komentářů

Netvor a princezna – část třetí: Linette 2/2

III „Zbláznila jste se?“ zamračil se na mne. „Víte vůbec, co říkáte? Myslíte si, že je to jednoduché? Myslíte si snad, že když odejdete se mnou a někdo na to přijde, že bude jednoduché se vrátit zpátky? Chcete strávit zbytek svého života jako vyhnanec? Jako já?“ Na okamžik jsem zaváhala. Co když má pravdu? Co když odejdu a už se nikdy nebudu moci vrátit? Ale na druhou stranu, myšlenka na prince Nicolae z Hustinu jen vyživovala moji touhu odejít. „Jsem princezna,“ řekla jsem se vztyčenou hlavou. „Kdykoliv zatoužím jít domů, ať budu jakkoliv daleko, každý mě sem jistě milerád doprovodí.“ „No, to máte nejspíš pravdu,“ uznal Sebastian po chvíli přemýšlení. „Ale i přesto nevím, jestli odejít se mnou je ten nejlepší nápad. V mé společnosti se nespí v měkkých a čistě...

Autor : dne 09/17/2018 | Netvor a princezna | 0 komentářů

ŠKM – Úlomek vosku

Královna Magdaléna otevřela svoji drahou truhličku s poklady svého života. Pohlížela na všechny ty předměty uvnitř s úsměvem. Prsty se dotkla úlomku vosku. Zdánlivě jen nepořádek, který se tam zatoulal nějakým nedopatřením, ale ne. Přesně věděla, kolik to pro ni znamenalo… Nikdy nezapomene. Rozlomila pečeť na dopise. Kousek z ní odpadl na stůl. Rozevřela dopis a zrak jí padl na mírně zkosené, ne úplně úhledné písmo. Se zatajeným dechem a zběsile tlukoucím srdcem začala číst. Vorswood, říjen 1726 Má drahá, vím, jak je neopatrné Vám psát. Kdyby se tento dopis dostal do nesprávných rukou… Nechci si tu tragédii ani představovat, ale nemohl jsem jinak! Musel jsem to všechno napsat, poprvé a naposledy. Miluji Vás. A Bože, díky, že mé city jsou opětovány! Nikdy bych si...

Autor : dne 09/16/2018 | Z Magdaléniny šperkovnice | 0 komentářů

Netvor a princezna – část třetí: Linette 1/2

I To zvíře… Ta věc… Odněkud se to vynořilo, strhlo ze mě toho nenechavého opilého muže a vzápětí se s ním válelo po zemi. Zůstala jsem stát u zdi jako přibitá. Nedokázala jsem se ani pohnout, jen jsem stála, oči dokořán, pootevřená ústa. Skoro jsem i zapomínala dýchat. Pozorovala jsem scénu před sebou. Ten netvor držel muže pod sebou, svým obrovským, krvácejícím tělem doslova přišpendlil muže k zemi. Těžkýma rukama – nebo to byly spíš tlapy? Rozhodně na nich byly drápy! – drtil štamgastovi ramena. Ten řval a prosil o slitování, ale zdálo se, že netvor se mu právě snaží tesáky rozdrásat hrdlo. A potom na mě krátce vzhlédl. Jako by se chtěl ujistit, že mi nic není. Že jsem v pořádku. A já zahlédla ty zlatavé oči. To snad… „Sebastiane…“ vydechla jsem. Musela jsem to...

Autor : dne 09/05/2018 | Netvor a princezna | 0 komentářů