DM 41 – Anseiola
Proč zrovna já? Zdá se mi, že na mě leží celá tíha světa Mne nezachrání slova nebo dobrá věta Musím odejít hned, jak hlasy dozní Zmizet za hory a už se nevrátit Proč utíkat, snad zemřít bys měl Abys bolest v mých očích neviděl Až růže a prach nás přikryjou Proč tenhle pocit v srdci nosím?! Prázdná místa v duši – kdo je zacelí? Když skrápí je slzy Musím odejít hned A tebe nechat žít Tak ať už skonám, ať vezme mne k sobě Kdo volal mou duši z nebe k narození? Teď v pekle přežívám, v oparu ze sladkých slov Proč zrovna já?
DM 40 – Anseiola
Tajná závislost Jsem závislá Na slzách Na falešných přáních Na podrazech od přátel Na pomluvách Jsem závislá Na strachu Na noci Na střepech Na tobě Na nich A na ničem Na kafi Na kouři Na pozlátku Na prachách Na kráse Na cigárech Jsem závislá Jsem závislá A pomoc není Jsem závislá A žádné rozednení Jsem závislá Na mracích Na slunci Na bouřce Na větru Na blescích Na hromech Na lumpech Na vrazích Na hrobech Na krvi Na kulkách Na hlavách v prachu Udusaných Kdo jen má pochopení Pro mou malou vášeň? Kdo? Kdo jen ví Že smrt číhá ve...
DM 39 – Anseiola
Kyselá pomsta. * Vzdám se všech nadějíA volám vzdušná oblakaAť si vezmou moji dušiVe dví jí rozervou Já vím, a milujiA jsem jedináKoho to bolíA jsem jedináKomu ještě záleží A proto je má pomsta hořkosladkáŘíkáš, že jsem čarodějka, co krade srdceCo ve snech drásá naděj do krveCo chodí v tmách po mrtvoláchA proto je má pomsta hořkosladká Když zavírám dveřeA tebe už vidět nechciDaleko od tebe, daleko od nichZavírám dveře, zavírám srdce A proto je má pomsta hořkosladkáKonečně volná, já křídla složilaA proto je má pomsta...
DM 38 – Anseiola
Hlučností ticha. Ticho. To řvoucí, srdceryvné ticho. Tak sakra něco řekni! Nedívej se na mě těma očima, já dobře vím, že se zlobíš. Ale nemluvíš se mnou. Snesla bych všechno, křik, vztek… Jen ne to mlčení, které drásá nervy. To ticho se mi dostává do hlavy, všechno tam požírá. A křičí. Křičí, že ač se tváříš jako kámen, uvnitř tebe to vře. A já stále čekám na tu lavinu. A přeju si, aby už spadla. Abychom si všechno vyříkali a bylo zase dobře. Ale všechno, čeho se mi dostává, je mlčení. To jsem ti tolik ublížila, že už se mnou nedokážeš mluvit?
DM 37 – Anseiola
Růžové brýle. Říkali mi, že všechno bude v pohodě, že se všechno nějak vyřeší. A já neměla důvod nevěřit. Byla jsem malá, naivní, a krom toho jsem jim strašně věřit chtěla. A tak jsem čekala. Rok, dva, deset… Brýle důkladně přilepené na nose, aby mi nespadly. A tak jsem neviděla nic. Neviděla jsem tmu, která byla všude kolem. Neslyšela jsem hádky, netrpěla jsem depresemi. Vždyť všechno mělo být fajn, ne? Pak jsem jednou špatně šlápla a upadla. Brýle se rozbily. A já prozřela. Najednou jsem viděla všechnu tu tmu, všechny ty lži a smutek. Nic nebylo v pohodě. Ani smítko v prachu.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
