Autor
Betelgeuse Orionis
"Stála tam mezi námi a snad se usmívala, v rukou držela to, co snad kdysi bylo dívčí tváří žijící na obraze - avšak úsměv se nesmál. Oči vyhasly, duše nedržela pohromadě. Pohled do očí té dívky skýtal trpké porozumění. Byl to obraz jí samé, který zničila."
Srdce se mi sevřelo nevýslovnou bolestí. Tak až sem jsme vše dovedli. Bolest střídal vztek. Vztek na nás, vztek na osud, vztek na mě samého. Jak jsem to jen mohl dopustit? A jak s tím budu moct žít?
Cassidy Cestwood
"Vaša firma je na dne. Je koniec."
"Čože?" vyvalila som na Johna oči, "To nie je možné!"
"Bohužia áno, Jenny, je to absolútna realita. Už sa s tým nedá nič robiť, musíš znášať následky."
"Moje celoživotné dielo je v troskách, aké ďalšie následky sa dajú znášať?!" vykríkla som a hlas sa mi začínal lámať. Vedela som, že tá investícia je riskantná a napriek tomu som do toho išla. Na prehru som nebola zvyknutá a ani pripravená. Na prehru som, pravda, v bec nepomyslela. Vždy mi predsa všetko vychádzalo...
"Budete musiet zaplatiť všetky odškodnenia..." prehovoril adovým hlasom John a ja som v črtách jeho tváre videla škodoradosť. M j neúspech bol preňho víťazstvom. Ja jediná som mu stála v ceste k úspechu. M j pád ho vynesie do výšin.
"Rodinná firma bola mojím jediným zdrojom príjmov. Ak skrachovala firma, žiadne peniaze nemám..." povedala som pevne. Nenechám sa zničiť úplne.
"Skutočne, moja milá? A čo tá luxusná vila vo Francúzsku? Myslím, že tá by na vykrytie šk d úplne stačila..." úlisne poznamenal John.
"M j domov? Ešte aj o ten mám prísť? To snáď, to snáď nemyslíš vážne? Kde mám žiť? Na ulici?"
"To už si, drahá, zariaď sama. Investíciu si podpísala ty, znášaj aj následky...Tak to vo svete businessu chodí. Raz si hore, potom padáš. Ty si spadla...prihlboko." John na mne spočinul posmešným poh adom.
"Ty sám si ma v tej investícií podporoval. Ako som mohla s tebou spolupracovať? Ako vidím, m j neúspech ti sp sobuje nevýslovné potešenie. Je tak?"
"Áno, často s prehrou prichádza aj paranoja." usmial sa John, ale vedela som, že som trafila do čierneho.
Už som sa zberala na odchod, keď tu zrazu John znovu prehovoril.
"Á, Jenny? Nespomínal som ti? Moja žena a ja by sme o tú tvoju vilu mali záujem..."
"Tebe? M j domov! Nikdy!" skríkla som.
"Myslím, že inú možnosť nemáš...ak pravdaže, nechceš mať problémy aj s políciou."
"Zajtra, zajtra mi zavolaj a...a pripravíme potrebné materiály na kúpu..." odmlčala som sa a po tvári mi stiekla slza, "pozemku..."
John sa víťazne usmial a začal si popiskovať akúsi infantilnú melódiu. Musela som odísť na čerstvý vzduch...
Betelgeuse Orionis
Když se rozhodnete utéct bohu, musíte se mít na pozoru. Je všemohoucí. Vidí každý váš krok, slyší každou myšlenku, cítí každý pohyb. Je jen na vás, jestli se takové cesty odvážíte, ale pakliže ano, všichni věřící vám budou žehnat.
Rachel Alessia Eaudejoi
Znáte ten fascinující příběh, který vypraví o jednom šátku, který patřil věčně smutnému klaunovi Juanovi? Příběh, který vypráví dlouhou pouť jednoho hedvábného šátku, který díky náhodám putuje z jednoho majitele na druhého, šátek, který se dostane až na moře a ještě dál...
Psal se rok 1986. Ve francouzském Versailles toho večera bylo cítit ve vzduchu vzrušení. Dnes večer se většina rodin s dětmi těšila do cirkusu Fantastico. Kdo by se netěšil, když je Fantastico ten největší a nejslavnější cirkus v Francii. Každou chvilku to už mělo začít.
Ale...?
Raven Whiteová
Bylo deštivé poledne, nebo snad odpoledne, zrovna takové utahané a ušmudlané, jako odpoledne středeční. V jednom malém kadeřnictví za recepcí se nad knížkou krčila mladá dívka s černými, očividně barvenými dlouhými vlasy s extravagantním sestřihem. O kousek dál postával její kolega a kouřil cigaretu ven z okna, ale přesto dovnitř uteklo pár obláčků šedého dýmu.
Petronie Smith
V některých malých vesnicích se traduje, že mají svá vlastní strašidla, duchařské povídky a tajemné záhady. A já bych vám chtěla vyprávět právě jednu takovou báchorku, která se možná stala a možná ne, záleží jen na člověku jestli jí bude věřit nebo ji bude pokládat za snůšku nesmyslů a pouhých lží.
Raven Whiteová
A ze zrcadel se snesl stín,
stín plný zlatých jeřabin...
V jeřabinách je čas skryt,
proto, aby zbylo pouze - snít.
To bylo nádherné místo. Stará lavička pod jeřabinou, kolem kvetly bílé lilie a žluté růže, na staré soše, na které již nebyly patrné její původní tvary, sedali holubi - a vytvářeli tak bizarní sousoší šedých siluet. Na rameno jí sedal Havran a snášel jí do dlaní ty zlatooranžové jeřabiny. Nebe ovládl soumrak a červené slunce.
Budík zazvonil poprvé. Budík zazvonil podruhé. Jakmile budík zazvonil potřetí, Cassiopeia věděla, že to prostě na osmou nestihne. Proto nepovažovala za nutné nějak spěchat. V posteli polehávala další čtvrt hodinu, než vylezla z postele a vydala se pro svou dávku ranní hygieny.
"Sušenku?" otázala se Agáta důležitě, když se všichni hosté usadili, jen proto, aby se dočkala trojnásobného odmítnutí. Zatímco šla připravit trojí kávu a zatímco se mezi třemi návštěvníky rozvíjel rozpačitý hovor, naservírovala kousky sušenky na talíř své kočce Anabelle a přestala tak mít pocit, že je nakoupila zbytečně. "Přišla jsem o něco?" Hlavně zůstat v obraze.
Bylo nebylo cestoval si takhle jednou jeden rytíř. Byl velice statečný, ale také velice nešikovný a jmenoval se příznačně Zmařil z Chocně pod Pantoflem. Nu a tenhle rytíř se po své dlouhé cestě rozhodl, že si odpočine v blízké hospůdce. Ta se nacházela na kraji Dračího království. Tam se samozřejmě neuhlídal a přehnal to s pitím a tak zanedlouho celé království vědělo, že přijel udatný rek a že nechce aby se o něm vědělo.