Angelica Arless

„To je můj bratr Irlen,“ ukáže na něj Irelan, „mladší..“

„To bude dobrý,“ políbí mě na čelo. To mě docela zarazí.

„Můžu vstát?“ podívám se na něj.

„Máš dost síly?“ usměje se.

Druhý život dán ti byl,
nepromarni ho,
jinak by ti jed v krvi opět zbyl...

Bolí mě hlava, je jako střep a kolem slyším hovor. Hlasy nepoznávám a to mě děsí, ale jeden je mi povědomý. Pomalu otevřu oči a koukám po místnosti. Ležím v posteli, u okna stojí tři křesla a jsou obsazena. V jednom sedí ten krásný kluk a baví se s ostatními. Chci si pokoj prohlédnout pořádně a tak se posadím. Jak tento pohyb provedu, tak k sobě přivedu jejich pozornost. Zbystřím smysly a čekám, co se bude dít.

Probudila jsem se. Stále mi bylo neuvěřitelně špatně, ale co se dalo dělat, věděla jsem, že už mi lépe nebude.

Martina se dozvídá, že je adoptovaná, i přes to má ráda svou nevlastní rodinu a bratra. Jelikož maturovala, tak se vydává vydělat si nějaké peníze. Vyskytne se jí možnost dělat průvodkyni, což ji přímo nadchne, najde ale i svou pravou rodinu? Dozví se, co se v minulosti stalo a co už se změnit nedá? Jak se dostala ke své adoptivní rodině a další otázky, které jí trápí? Dokonce se zamiluje, ale vydrží jí to? Proč je podobná té ženě na obraze a dokáže se vyrovnat s pravdou? To vše se dozvíte, pokud si moji povídku přečtete. Přeji krásné přečtení :).