Hudba

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vítr rozházel noty, které tak pracně napsala do sešitu. V notách byl kus její duše, utrpení, lásky a naděje. Ani skladbu nestačila zahrát. Poslední vteřina, kdy do plic vdechla čistý vzduch, kdy v jejích uších zazněl něžný tón harfy, poslední myšlenka, kterou věnovala své velké lásce. Její dech utichl a oči přestaly mrkat. Zemřela. Její hudba však hrála dál, ptáci pěli její písně, které dál zněly ve vzduchu, vítr je roznášel do dalekých krajin, kde jej uslyšeli vesničané a spolu s větrem a slavíky je pěli i oni. Její duše možná odešla, ale její odkaz nikdy. Její hudba zněla dál.

Oběť pro Gaiu

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Zabořila nohy do písku a zavřela oči. Slunce pražilo jako obvykle a její pokožka byla každým dnem tmavší a tmavší. Trochu se zachvěla. Den sklizně se blížil a začínala být nervózní. Šestnáct let se jí dařilo před božským osudem unikat a čekal ji poslední rok, kdy se bude nervozitou třást, zda náhoda nevybere její jméno. Večer se v doprovodu své matky a otce vydala k soše bohyně Gaii. Několik lidí stále klečelo před pískovou sochou a se sepjatýma rukama tiše promlouvalo modlitby. Cassie se usmála na své rodiče a připojila se k davu mladých lidí, který se houfoval před sochou. Pohlédla na starostu města, který pomalu přicházel ke stolku, na kterém byla postavena dóza s papírovými lístky. Cassie dobře věděla, že...

Gaia

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Bohyně země sestoupila na zem a sledovala dění kolem sebe. Nebyla spokojená. Lidé na sebe byli zlí, neustále se mračili a trvalo dlouho, než došla do vesnice, kde alespoň trochu zněl smích. Květiny, které svou vlastní vůlí přiměla vykvést, usychaly. Gaia jen mávla rukou a na dům, kde bydlela zvláště zlá rodina, spadla halda kamení, na vedlejší dům seslala písečnou bouři. Gaia si to užívala, neměla slitování a nářek ostatních jí přinášel radost. Když však spatřila úsměv, vlídná slova a dům plný štěstí, i její černé srdce to rozněžnilo. Vyčarovala květiny, několik pestrých motýlů. I bohyně země umí být vlídná… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Zemitá báseň

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obracíš v rukou hlínu, uvnitř naříkáš, oplakáváš duši matčinu, vzlyky se zajíkáš. Věk ti tvou drahou vzal, každý s tím počítal, však přepad tě velký žal, vřelé objetí bys teď uvítal. Suchou zeminu na hrob hodíš, květiny také přiložíš, pak na tělo hlínu přihodíš, nakonec jen zrak odklopíš… Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Promáčený pavouk

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Kapka vody z nebe spadla na velká pavoučí kusadla. Pavouček je promáčený, celý den má hned zkažený. V duchu proklíná hnusné deště, které mu teď brání v cestě. Další kapka dopadá, víc zkažená nálada. Pavouček slzy roní, pak pod deštníkem hlavu skloní.