ŽD1 – drabble od Andry

Drabble formou dopisu   Drahá Leanno, posílám Ti již sedmý dopis. Doufám, že jsi v pořádku a na zpětnou vazbu jen nemáš čas nebo se Tvá zpráva ztratila někde po cestě. Snažím se být klidná, ale je to těžké, když o Tvém stavu nemám žádné zprávy. Válka je dlouhá, lidé v mém okolí jsou nemocní a hladoví. Já jsem zatím zdravotně v pořádku, přestože mám strach o sebe, Tebe i o ostatní. Prosím, ozvi se. Katherine se nepodepisovala. Její sestra, která žila za války v Irsku, moc dobře věděla, kdo jí píše. Katherine však nevěděla, že Leanna si už dopis od ní nikdy nepřečte. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŠKM – Prsten s růží

Magdaléna měla před týdnem 18. narozeniny. V teplém červenci proběhla její oslava v zámeckých zahradách, tančilo se, jedlo a pilo. Všichni byli šťastní a významný den si naplno užívali. Až na Magdalénu. Uvědomovala si, že jakmile dosáhne plnoletosti, bude se muset provdat. Za někoho s královskou krví, samozřejmě… Magdaléna se ale nechtěla vdát za nějakého prince. Ona už svého milého měla. Nebyl však urozeného původu a jejich lásce tak nebylo souzeno. Magdaléna seděla na vysoké stoličce, oděna v krásných bílých šatech a kolem ní tancovaly služky a upravovaly její dlouhé vlasy, na rty jí nanášely co nejsytější rudou barvu a do toho všeho brebentily o Magdalénině novém a šťastném životě. Magdaléna je stěží poslouchala. V ruce držela zmuchlaný papír, na kterém...

ŠKM – Prsten s rubínem

Královna seděla v houpacím křesle a pozorovala dovádění svých vnoučat. Byla unavená, hlídání takové divoké smečky jí dalo pěkně zabrat. A nebyla už nejmladší, každým dnem se blížil den jejích 90. narozenin. Měla úsměv na tváři, ve svých vnoučatech viděla tolik dobra, lásky a štěstí. Byla hrdá matka, babička a panovnice. Věděla, že brzy ze světa odejde a její koruna připadne její nejstarší dceři. Rosalie byla úžasná. Magdaléna neměla strach, že by zemi vedla špatně. Zrovna, když Magdaléna vzpomínala na den, kdy Rosalie řekla svou první větu („Mama, já chcu čůlat!“), se její nejstarší objevila ve dveřích. Vysoká, dobře stavěná, s černými kučerami, které zdědila po otci, zelenýma očima a špičatým nosem. „Roso!“ přivolala si ji Magdaléna a Rosa s kamenným výrazem...

Za jeden den přijít o vše

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jedna, dva, tři, čtyři. Nahlas počítala sekundy, kdy ležela na zemi s hlavou složenou pod rukama. Plakala. Nejen strachy, ale i kvůli tomu, že věděla, kolik milovaných už ztratila. Viděla, jak její matku, která se schovala do auta, vcucl i s vozidlem vír, pak malého bratra, který nestihl otevřít vchodové dveře do domu. Jedna, dva, tři. Rozhostilo se ticho. Odvážila se zvednout hlavu. Rozhlédla se a spolkla výkřik. Místnost, kde se ukrývala, ztratila jednu zeď, zbořila se i střecha, jejíž zbytky dopadaly na zem. Za oknem viděla domy, nebo spíše to, co z nich zbylo. Nervózně prošla skrz výklenek, kde dřív bývaly dveře, a obhlédla venkovní prostory. Katastrofa. Tornádo zničilo vše, co mu přišlo do cesty. Emily...

Větrná píseň

Vzdušná báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Stébla trávy se kymácejí, k severu se naklánějí. Tam se právě bratři bijí, o velké dědictví bojují. Pár havranů nad jejich hlavami prolétne, a čeká, který z bratrů dřív padne. Starší – urostlý a statečný, otcova pýcha, a mladší – zpěvák a umělec, už sotva dýchá. Vítr smutnou píseň hvízdá si, doma matka chlapců stýská si. Havrani v pařátech zlé zprávy roznáší, že daleko za lesem padli královští hoši. Jemný vánek laská kadeře bratra staršího, i jeho soupeře. Větřík si písně notuje dál… Kdo bude náš další...