Spravedlnost

Z pera Amandy Wright. -*- Když jsem se věnovala činnosti rozhodčí u nás na škole, byly to ty nejhorší zážitky a nejpodnětnější zkušenosti. Nebylo to snad tím, že bych neměla dostatečnou kvalifikaci nebo si nevěřila. Nejhorší byly vždy momenty, kdy hrálo naše kolejní družstvo nebo vlastně kdokoliv, koho jsem znala. Vidět jejich výrazy, když jsem si nebyla něčím jistá a přemýšlela, jak rozhodnu a reakce po tom rozhodnutí. Tolikrát jsem dostala vynadáno, zažila tichou domácnost a tolik pomluv za zády. Po několika letech na sraze mi však všichni uznali: „Jsi dobrý rozhodčí, tehdy jsem to nechápal, ale byla jsi jenom spravedlivá, máš můj největší...

Pýcha

Z pera Amandy Wright. -*- „Však tobě ta korunka jednou spadne,“ odkráčela moje asi už ne tak dobrá kamarádka nasupeně pryč. Jaká korunka? Co si to o sobě myslí? Obě víme, že já mám potenciál to dotáhnout dál. Nemyslím to zle, ale je to stejné, jako když jsem se líbila klukovi, kterého chtěla ona. Jsem hezčí. Jsem tak oblíbená, kdybych měla nějakou korunku, tak mi to určitě někdo řekne. Mít sebevědomí je lidská přirozenost a kdo ho nemá, ten je chudák. Podívám se do zrcadla a usměju se na sebe. „Však ona za mnou zase přileze po čtyřech,“ zakousnu se do jablka a kráčím...

Podvod

Báseň z pera Amandy Wright. -*- „Kdes to vzal, tak povídej,“ třeba mi mou ruku zulíbej, ale já ti to neřeknu, nemůžu, špatné reputaci si maximálně pomůžu. Zoufalství se zjevilo z temna, hlásek jakoby říkal mi zjemna: „Vem si, mají víc než potřebují, se svým majetkem si vesele pochlebují.“ A já si vzala, a jenom málo, co by mě to asi jinak stálo. A je? Nestojí je to ani práci, víc pracují na ulici ptáci. Štěstí se narodit nemá každý, alkohol, peníze, drogy i vraždy. Já nemám štěstí snad vůbec na nic, tak dopřej mi cinkání hodnotných sklenic. Zbohatlíci zatracení, ze mě je mi na...

Jak jsem se stala andělem

Drabble do soutěže Halloween Pod vrbou.   Připravovat halloweenskou hru je dobré. Cítíte se konečně jednou v životě drsně a ne sladce a roztomile. Máte skvělý kolektiv, se kterým si rozumíte, budete pracovat s dětmi, což milujete, a v podstatě máte být šíleným vědcem, do čehož se úplně vžijete. To si tak seženete báječný kostým, úplně se těšíte a pak přijde moment: „Omlouvám se, ale nakonec se nemůžu zúčastnit!“ A víte, jak se boří sny? Když vám hlavní kápo nadšeně řekne: „Takže tím nevinným andílkem nakonec budeš teda ty!“ A ještě na vás, jako kdyby to nebylo jasné, vítězoslavně ukáže. Takže záporná postava opět a zase nebudu… Redakční úpravy provedla Helenia...

ŠKM – Zlatá podkova

Magdaléna vstala z postele a rozhlížela se po loukách, které obklopovaly její zámek. Poslední dobou jí všechno něco připomínalo. Zadívala se do slunečních paprsků, vzala si do ruky nám již známou černou šperkovnici a rukou zajela na dno. Vytáhla zlatavou věc a oči se jí zaplnily slzami… „Hop a skok!“ Bylo jí šest let, hrála si na louce a přemýšlela, co by ji bavilo. „Magdaléno! Magdaléno! Ne, že se ušpiníte!“ volala na ni tehdy její hraběnka Couvier, ale malá dívka nepřestala. Bavilo by ji možná tancovat, ale vždycky si pošlapala nohy a ohrozila sebe i ostatní, její barvy končily většinou všude jinde než na plátně a hraní na hudební nástroje ji nudilo k smrti. „Nechytíš mě!“ volala malá copatá dívenka utíkajíc někam k lesu. „Magdaléno! Stůjte!“ Hraběnka se nerada...