ŽD9 – Miluju, neproklínám

Drabble ve formě básně   Polibek lehký, něžný Na rty jsi mi vtiskl Budeme věční Řekls a ruku mi stiskl Temná noc, na nebi hvězdy Ve vzduchu láska, mezi námi city Vše bylo nové, celí jsme se chvěli Rty do sebe vlity Držíš mě, ruce kolem mě V břiše motýli, v očích jas Oči klopím, tváře plné červeně Do uší šeptáš slova plná krás Jak miluješ mě, jak jsem tvá jediná Že pravdu neříkáš mě nezajímá Okamžikem žiju, nic jiného nemám Tuto chvíli božskou shledám Nemilovaná milenka – nic víc, nic míň Po tváři přejede bolestný stín Co jsem si vybrala, to také mám Necítím, zapomínám Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD8 – Kouzelná slůvka

Romantické drabble   Ležela vedle něj a dívala se na jeho spící tvář. Oči měl zavřené a klidně vydechoval. Prsty mu opatrně shrnula ofinu z čela. Znala ho už roky, ale spolu byli teprve pár měsíců. Pořád to bylo nové, plné dobrodružství. Stále ještě cítila v podbřišku motýly, když se jí dotkl. Pohled na něj ji uklidňoval a zaplňoval něčím, co nedokázala dost dobře popsat. Snad to byla láska; ne, určitě to byla láska. Nic jiného to být nemohlo. Usmála se a lehce se dotkla rty jeho čela, vlasy ho pošimrala na nose. A pak řekla ta slova, poprvé v životě: „Miluju tě.“ Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD7 – Na nástupišti

Drabble formou rozhovoru   „Hm. Na tabuli to ještě není. Divné. Odjezd má už za deset minut.“ „Ále, za chvíli to naskočí. Víš, jak si vždy dávají na čas.“ „Jasně. Proto uběhlo už pět minut a vlak tu pořád není.“ „Fajn, tak má zřejmě zpoždění. Možná něco hlásili, ale přes ty lidi tady stejně není nic slyšet.“ „Nepodíváš se na mobil? Třeba tam něco bude.“ „Aha. Dvacet minut zpoždění. To by mě zajímalo proč.“ „Možná se něco stalo na trati. Minule mi takhle zrušili spoj kvůli požáru. Docela otrava, skoro jsem se nedostala domů. Snad se nikomu nic nestalo.“ „Ale ten vlak vyjíždí odsud…“ Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD6 – Nač čekat?

Pohádkové drabble   Ležela na posteli s nebesy a dívala se z okna. Tolik se nudila! Čekat na prince zní snadně, ale vlastně je to nuda. Byla tu už, kolik, pět let? Je na čase s tím něco udělat. Jinak by se taky nemusela dočkat. Zvedla se, proklouzla dveřmi a pokračovala, dokud nenašla usmaženého rytíře s mečem. Vzala meč do ruky a vydala se dál. Zachrání se sama. Drak zemřel rychleji a snáze, než očekávala. Před slují se zastavila, užívala si sluníčka a větru ve vlasech. A pak se s mečem v ruce vydala do světa. Bez prince žila šťastně až do smrti. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD5 – Na shledanou

Drabble formou deníkového zápisu   15. října 2018 Můj milý deníčku, už se to blíží. Skoro už vidím světlo na konci tunelu… a že to ani není metaforické vyjádření! Trochu mě děsí, co se mi bude dít; že se vrátím zpět a budu zase nevědomá a naivní, nová na světě. Tak to prostě chodí. Člověk žije, zemře, jeho duše přežívá, dokud nenajde nové tělo. A to se mi brzy stane, cítím to ve svých imaginárních kostech. Jaká budu? A budu vůbec ještě ona? Na ty otázky odpoví jen čas… Škoda je, že já už odpovědi vnímat nebudu, ne, dokud nezemřu. Snad se za století potkáme! Redakční úpravy provedla Helenia...