Upřímnost

Z pera Enselis Ismenia

-*-

Jako každý týden seděl ten muž v rohu sám a před sebou měl rozložené karty. „Dobrý den, mohu si přisednout?“ Stařík ani nevzhlédl a jen pokrčil rameny, brala jsem to jako souhlas. „Jak se jmenujete?“ zajímala jsem se. Mlčel a dál rovnal jednu kartu na druhou. „Líbí se Vám tu?“ zkusila jsem znovu. Už jsem se chtěla zvednout, když promluvil: „Slečno, jsem tu v domově důchodců už pěkných pár let a dám Vám jednu radu. Nebuďte vždy ke každému upřímná za každou cenu. Ano, je to krásná věc, ta upřímnost. Ale mohlo by se stát, že skončíte jako já – sama.“