Zoufalství

Z pera Viljy Carrie Dechant -*- Uvědomila jsem si, že doma už nemůžu být. Práci jsem zatím hledala marně, absolventka bez praxe, ale co umřel táta, domov se změnil v cizí místo. S mámou jsme si nikdy blízké nebyly a teď se vše zběsile horšilo. Byla jsem ochotná vzít cokoliv, jen abych měla příjem a mohla odejít. Po týdnech jsem narazila na inzerát, zajímavé místo, ale nutnost odstěhovat se do zahraničí. Nebýt zoufalá, nikdy bych jim životopis neposlala, bála bych se odejít, ale já zoufalá byla. Když se doma přestanete cítit vítaná, nemáte domov. Ozvali se obratem, chtěli mě a ze zoufalství se začalo velké...

Láska

Adventní stoslůvka z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Moje babička je ta nejlepší na světě. Když mi nebylo dobře, byla tady. Když se rodiče rozváděli, hrála si se mnou a snažila se, abych nic z toho nevnímala. Když můj dětský svět zahalila šeď nesnášenlivosti a šikany, ona do něj vnesla světlo a radost. Díky ní jsem dnes tam, kde jsem. Moje kouzelná malá víla slaví v tento den 80. narozeniny. A já bych si moc přála, aby rozdávala radost ještě dlouho, vztekala se u televize a napekla ještě hromadu cukroví, kterým se vždy ládujeme ještě v únoru (protože tak to má být). Krásné Vánoce, babi. Mám tě ráda.

Smilstvo

Z pera Veronicy Narcissy Williamsové -*- Kdysi jsem smilnila – ó, to já ještě byla mladá! Naivní a možná právě proto zasnoubená. Chlapec byl milý, něžný a mladý – úplný opak toho, co mám já nyní! Úplněk tehdy na obloze zářil, můj milý v posteli a snoubenec v práci. Že bychom byli ticho, to se říct nedá, proto ve tři ráno soused na dveře klepá. Utrhla jsem se na něj – co sem dědek leze? Netuše však, že pohromu nese. Po pravém boku pštrosa měl, ten tichou nocí zavřeštěl. Milenec lekl se, že snoubenec jde, vyskočil z okna a hle – dopad’ přímo naň! Další den jsem vypsala dvojí...