Zoufalství – Poslední vzepětí

Z pera Indris Elwinor -*- Zase začalo pršet. Ta prokletá voda se valila z mračen, jakoby měla přijít další potopa světa. Trvalo to již celé týdny a všichni hospodáři již věděli, že letošní úroda takové vlhko nepřežije. Celou zemí začal obcházet hlad. Již předchozí sklizeň byla podměrečná a tak každý vkládal naděje do letošních žní. Hospodář složil hlavu do dlaní. Na stole ležel poslední malý bochníček chleba, který žena upekla z poslední malé hromádky zrní. Už jim nic jiného k jídlu nezbylo. Rozhodl se. Půjde na lov. Zákon sice lov zvěře zakazoval, ale bohové mu nedali jinou možnost. Musel zachránit svou rodinu. Za jakoukoli...

Štědrost

Adventní stoslůvka z pera Emy Talia. -*- S úsměvem a vlídností stojí na mostě. Je ochotná podělit se o cokoli. Ale nemyslí jen na majetek, peníze, má na mysli zejména učení, radost, nezištně chce dávat dobro. Opravdová Štědrost však nepočítá s tím, že by se jí její chování mohlo vyplatit. Nečeká nic nazpět. Snad jen úsměv. Závist stojí na mostě, jenž je ozdoben vánočními girlandami, nerozumí, nechápe. Hledí na Štědrost a je zmatená. Proč nechtít všechno jen a jen pro sebe? Všechno moje! I ten most je můj. Chci všechno co máš, závidím! Pak Závist shodí Štědrost dolů z mostu. Se všemi těmi překrásnými dary. Ne navždy.

Pýcha

Z pera Emy Talia -*- Ach, jak ta nechtěla na most! Ani za nic! Zavátá na most spravedlivým osudem, povýšená, zpupná a namyšlená, stála na samém  kraji mostu. Na druhé straně Moudrost, klidná, celá zahalená do oblaků pochopení a přívětivosti. Moudrost snažně vyzývá k pokoře, Pýcha se zlobí víc a víc. Tváře rudé, rukama zuřivě a pyšně gestikuluje. Ve zlobě ztratí rovnováhu a i když padala, svůj pyšný pohled neopustila. Až se hladina zavřela, vzduch povolil a vyčistil se. Pýcha je jednou z předních neřestí, stojí na piedestalu těch nejzáludnějších. Snad zůstane pod hladinou hodně dlouho. A nevyplave … A když, tak v co nejméně...